„Gól,“ bouří fanoušci na tribuně na pražské Letné. Vlastenecká fotbalová srdce jásají. Právě se podařilo poslat branku do sítě nenáviděných okupantů. Kromě míče na jejich adresu občas letí vzduchem i peprná nadávka, slupka z buráků nebo dokonce kámen…
„Čechům, kteří ve sportu, jak známo hrají velkou úlohu, bude i nadále ponechána volnost, aby si pořádali svoje zemské hry, ježto v německém sportu nemohou vystupovat lidé cizí krve,“ zazní od protektorátních představitelů už pár dní po vzniku nového státního útvaru, který se stal součástí třetí říše.
Němci tak chtějí demonstrovat klidný průběh okupace. České noviny ale spekulují, že sport čeká nucená přestávka. Vždyť přece platí zákaz shromažďování…
Klidná neděle
Okupanti ale další průběh fotbalové ligy velkoryse nechávají na vojenských velitelstvích v místě a následně na civilní správě wehrmachtu.
Pravidelné fotbalové neděle díky tomu nakonec pokračují, i když první neděli 19. března 1939 po obsazení země se hraje jenom v Pardubicích. Žižkovská Viktorka do Židenic raději neodjede.
Strach z protiněmeckých výtržností se ale zatím nenaplní, v Pardubicích probíhá všechno podle plánu. Čtyři tisícovky lidí na tribunách zůstávají v relativním klidu, a tak dostávají zelenou další zápasy.
Na pražské Letné se koná první okupační derby Sparty a Slavie už 26. března 1939. Tentokrát už přihlíží 25 tisíc fanoušků.
Konec profesionality
Smutný den české ligy ale přichází 1. května 1939. Němci ruší profesionální fotbal. Registrováno je u nás 455 profesionálních fotbalistů, kteří ovšem mají velké štěstí. Kluby je ani v téhle nelehké situaci nenechají na holičkách a postarají se o ně.
Příjem jim zajišťují mecenáši klubů, kteří dokážou zařídit i to, aby hráči nemuseli odejít na totální nasazení do říše. Všichni trpí nedostatkem potravin, proto přicházejí do módy benefiční zápasy klubů na venkově.
„Mám kus vepřového a k tomu sádlo,“ chlubí se plnou taškou po odehraném zápase jeden fotbalista druhému, který na svoji odměnu teprve čeká. Ani on ale nepřijde zkrátka.
Benefice za výslužku
Výjezd ven a benefice sponzorovaná místními řezníky nebo mlynáři znamená pro fotbalové hráče vítanou výslužku v podobě pořádné porce masa, sádla nebo mouky. Jídlo má větší cenu než peníze, zejména pro ty, kteří nemají žádné příbuzné nebo známé na venkově.
Podobné akce frčí navzdory velkému riziku. „Kontrola,“ zakřičí Němec procházející vlakovou soupravu. Fotbalista se k pečlivě hlídané tašce plné proviantu raději nehlásí. Předstírá, že s ní nemá nic společného. „Není moje.
Nechal ji tu asi nějaký cestující přede mnou,“ lže přesvědčivě. Podobný obchod je v Protektorátu zakázaný a na nádraží i ve vlaku probíhají kontroly. Přesto taška plná jídla na několik dnů nebo dokonce týdnů hráčům za ten risk stojí.
Okupanti táhněte domů
Poklidnou situaci na českých zápasech ale záhy rozčeří akce podstatně významnějšího kalibru. 8. června 1939 se na pražské Letné schází k utkání výběr Prahy a Berlína. Fanoušci si takový fotbalový svátek nemohou nechat ujít.
Dorazí jich 20 tisíc a od první sekundy zápasu je jasné, že tentokrát klid nebude. Obsazení republiky je ještě příliš čerstvou událostí a Češi mají proti Němcům řádně našlápnuto. Už během nástupu německých hráčů se z českých řad ozývají ostré výkřiky:
„Táhněte domů.“ Fandové samozřejmě nemají na mysli jenom berlínskou fotbalovou jedenáctku…
Vzduchem létaly šutry
Během zápasu to v kotli pořádně vře. Každou chvíli se ozývá ostrý hvizd. Češi dávají najevo nelibost vůči nepříteli nejenom na fotbalovém hřišti. Německý scénář, který předpokládá, že to Němci pražskému výběru pořádně natřou, nevyjde.
Utkání se nevyvíjí podle jejich představ. Domácí pošlou do sítě protivníka hned dva góly, zatímco soupeř ani jeden. Svodky Gestapa a Sicherheitsdienstu (Německá bezpečnostní služba) je pak nešetří.
Kromě výkřiků v úvodu utkání se netají ani tím, že směrem k Němcům vzduchem létaly i kameny a burákové slupky. Akce má ještě dohru ve známé Vaňhově restauraci, kde se fandové rozparádění výhrou poperou a zmlátí vojáky wehrmachtu.
Přelstí protektora
Říšskému sekretáři Protektorátu Čechy a Morava Karlu Hermannu Frankovi (1898-1946) dojde trpělivost.
Má konečně vítanou záminku zatočit nejenom s českým fotbalem. „Nařídil uvalení čtrnáctidenního zákazu tohoto druhu sportovních akcí na území Protektorátu a představenstvo pražského svazu zodpovědné za českou stranu za zápas, mělo být na 14 dnů vzato do ochranné vazby,“ uvádí hlášení Sicherheitsdienstu.
Češi už nesmějí hrát v cizině a německé sportovní svazy už nemohou přijet k utkání na protektorátní území. Jenže naštěstí vlastenecky fotbalová srdce bijí i v členech Protektorátní vlády.
Její ministři tak vydání výnosu oddalují, dokud se do konce června neodehrají všechny ligové zápasy. Nacistická chapadla tak přelstí.