„Kéž by se švédská královna postavila na stranu mé vlasti,“ zadoufá Jan Amos Komenský. Jenže se krutě zklame. Královnu Kristýnu při jednání o vestfálském míru v roce 1648 osud českých zemí vůbec nezajímá. Klidně je bez mrknutí oka nechá ve spárech Habsburků.
Místo, kde se Jan Amos Komenský (1592–1670) narodil, je dodnes záhadou. Některé prameny uvádějí Uherský Brod, jiné Nivnici (obojí leží v dnešním Zlínském kraji). Když je Janovi 12 let, umírají mu oba rodiče.
Chlapce se naštěstí ujímají jeho příbuzní, kteří mu dopřejí vzdělání. V letech 1608–1611 navštěvuje latinskou školu v Přerově, kde si dokonale osvojí latinu. Později zamíří i na studia do zahraničí na školy v německém Heidelberku a Herbornu.
Jako houba zde „nasává“ nové metody výuky. Roku 1616 získává kněžské svěcení jednoty bratrské a usazuje se ve Fulneku na Moravě. „Chci reformovat naše české školství,“ uvědomuje si zkostnatělost výuky u nás.
Pouští se do práce a ve volných chvílích, kdy nestojí za katedrou, chová včely. Jeho situaci ale zkomplikuje porážka nekatolíků 8. listopadu 1620 v bitvě na Bílé hoře.
Naději dávají proroctví
Fulnek, který je významným centrem jednoty bratrské, velmi trpí. Komenského knihovna je veřejně spálena. „Musím se ukrýt,“ oznamuje zklamaně své mladé ženě Magdaleně (1596–1622) a dvouletému synkovi.
Začátkem roku 1622 odchází pryč z města a skrývá se v okolních lesích. Netuší, že už je neuvidí, o oba přijde při morové epidemii. V roce 1624 se ale žení znovu. V Čechách však začíná být pro nekatolíky horká půda pod nohama.
Když roku 1627 vychází císařský patent, podle něhož musí nekatolíci buď přestoupit na správnou víru, nebo opustit zemi, rozhodne se Komenský pro odchod. I s manželkou Marií Dorotou (1602–1648) odchází do polského Lešna.
„Už brzy se vrátím zpět,“ věří. Slůvko brzy ale dostane hořký nádech. Přesto v sobě stále živí naději, že jednou opět vidí svůj rodný kraj. Kvůli ní se obrací k různým zjevením a poselstvím.
I proto bere s sebou do Lešna vizionářku Kristinu Poniatowskou (1610–1644).
Učebnice sklízí úspěch
V Polsku rozhodně nezahálí. Pouští se zde do výuky na gymnáziu určeném pro všechny národnosti, chodí sem i studenti reformovaných vyznání. Vytváří nové metody výuky, ve kterých opouští nesmyslné memorování a sází na hru. Sepisuje novou učebnici latiny.
„Vydejte ji,“ přemlouvají ho učitelé, kteří pochopí význam díla. Komenský se nechá přemlouvat. Tak rád by ji nejdříve publikoval v Čechách. Kniha vychází nejprve v roce 1631 v Lešně a dva roky poté i v Čechách jako Dveře (později Brána) jazyků otevřené.
Sklízí obrovský úspěch. Komenského neminou pozvání k cestám po celé Evropě. On však hledá hlavně podporu jednoty bratrské. S její pomoci chce změnit poměry ve své zemi.
Vsadí na špatného koně
Upíná se ke Švédsku, které se zapojuje do třicetileté války (1618–1648) na straně protestantů. Jenže když švédský král Gustav II. Adolf (1594–1632) umírá v bitvě u Lützenu, jiskřičky Komenského nadějí pohasnou. Vrací se k psaní.
V roce 1641 stráví několik měsíců v Londýně. Jeho činnost ale přeruší občanská válka, když se anglický král Karel I. (1600–1649) dostává do sporu s parlamentem. Odjíždí proto z Anglie a přijímá pozvání do Švédska.
Zde se setkává s královnou Kristýnou (1626–1689) a jejím kancléřem Axelem Oxenstiernou (1583–1654). Právě s ním probírá politické otázky i reformy škol. Nakonec svoluje k tomu, že bude zpracovávat učebnice pro švédské školy.
Doufá, že královna Kristýna pomůže na mírových jednáních osvobodit české země ze spárů Habsburků. Bohužel marně. Komenský se nakonec stěhuje se do nizozemského Amsterdamu, kde umírá roku 1670 v, aniž dostal šanci ještě někdy spatřit milované Čechy.
