Jsou jedny z prvních květů, které vítají jaro a často se musí odvážně poprat i s vrstvou tajícího sněhu. Milují je na východě i na západě, vyprávějí se o nich legendy a zkoumají se jejich léčivé účinky. A tvrdí se, že by se nikdy neměl darovat jen jeden samostatný narcis!

Bílé, žluté, oranžové i s červenými okraji…Jeden je hezčí než druhý. Křehký půvab těchto květin dojímá už po staletí.

Jsou nejenom symbolem jara a souvisejících náboženských svátků, jako jsou třeba křesťanské Velikonoce, ale našly si své pevné místo i v umění a kultuře.

Po staletí milovaná květina

Na obrazech a v literatuře se objevují už od starověku. Narcisy byly nalezeny v hrobech z dob starověkého Egypta i na freskách ve vykopávkách v Pompejích.

V klasické literatuře antického Řecka a Říma se také objevují poměrně často a o těchto květinách se mluví i v řadě starověkých mýtů. V jedné z bájí ze 7. století před naším letopočtem sehrají roli návnady k uvěznění mladé Persefony.

Kromě jiného prý rostou na loukách v podsvětí. Nejznámější legendou, spojenou s narcisy, je však zřejmě ta o krásném mladíkovi, podle kterého prý květiny dostaly své jméno.

Ten nejkrásnější

Narkissos (též Narcis nebo Narcissus) je v řecké mytologii synem říčního boha Kéfísa a nymfy Leiropé. Je krásný tak, že mu nadbíhají ženy i nymfy. On však o žádnou z nich nestojí, je hrdý na svou krásu a raději se sám toulá po lesích.

Uražené nymfy prosí bohy, aby pyšného mladíka potrestaly. To se nakonec stane. Narcis se zamiluje do svého obrazu na hladině studánky a tak dlouho se kochá vlastní tváří, až se nakonec ve studánce utopí. Jeho tělo se promění v narcisový květ.

Slovo narcismus je dnes používáno jako označení samolibosti, ješitnosti a zahleděnosti do vlastní osoby.

Dávný lék

Během středověku se začínají objevovat v západním umění hlavně na deskových obrazech. Jak jdou staletí, pronikají stále více i do literatury a na plátna renomovaných umělců. Potenciálu narcisu jako léčivé byliny si všímají už naši předkové.

Navzdory tomu, že mnohé jejich alkaloidy jsou jedovaté, používají se tyto květiny jako tradiční prostředky lidové medicíny na různé potíže. „Otec medicíny“, antický řecký lékař Hippokratés (asi 460-370 př. n.

l.) je doporučuje na nádory dělohy, v této praxi pak pokračují i jeho nástupci. Ve starověké Číně aplikují cibulky lokálně na různé nádory.

Mám křeče, podej mi narcis!

Francouzi používají květy jako lék proti křečím, Arabové proti vypadávání vlasů a jako afrodiziakum. V 18. století doporučuje jistý irský bylinář drtit kořeny a smíchat je s medem pro použití na popáleniny, modřiny či vykloubení.

Existuje také dlouhá historie používání narcisu jako stimulantu a k navození stavů podobných transu a halucinací.

I některé moderní studie naznačují, že výtažky z narcisů by mohly mít řadu potenciálně užitečných vlastností, využitelných v medicíně, například v léčbě Alzheimerovy choroby.

Slavnosti a pocty

Narcisy se stávají v 19. století důležitou obchodní plodinou, pěstovanou zejména v Nizozemsku. Jejich obliba neklesá ani dnes.

Narcis je národní květinou Walesu, na mnoha místech světa se konají festivaly na jejich počest, například v rakouském alpském městečku Bad Aussee anebo v americkém Pierce County ve státě Washington.

V Číně jsou symbolem štěstí, zejména pokud narcis vykvete během oslav nového roku, v Japonsku znamená respekt a úctu a v mnoha západních zemích je znamením naděje. Traduje se, že by se narcisy vždy měly darovat jako kytice. V takovém případě přinášejí štěstí. Jediná květina je však prý zárukou smůly.