„Má vynikající zkušenosti a co teprve jeho milé vystupování,“ chválí si ve 2. polovině 19. století pacienti soukromé vídeňské kliniky českého lékaře Eduarda Alberta. Mezi lidmi má velkou podporu.
Když se Eduardu Albertovi (1841–1900) nepodaří prosadit na chirurgii v Praze, dosáhne úspěchu ve Vídni. Zde se roku 1881 stává po císařském jmenování přednostou 1. chirurgické kliniky.
Léčí i arcivévodu
Ve své soukromé praxi léčí i arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este (1863–1914), ale své pacienty si nevybírá. Nezáleží mu na tom, zda mají modrou krev nebo pořádně naditou peněženku. Ve své ordinaci přijímá nemocné ze všech společenských vrstev.
Odreaguje se poezií
Na svůj účet si Albert připíše hned několik lékařských prvenství. Jako první v Evropě například provede transplantaci nervů člověka a pro nový obor použije v roce 1878 název neurochirurgie.
Nepatří ale mezi žádné vědecké suchary, dokáže si svůj život pořádně, dokonce například píše básně.
