Dnes jsou to naprosto běžné věci, které aspoň jednou použila většina z nás. Jejich vynálezci ale s nimi měli docela jiné úmysly!
Tušili jste, že létající talíř nejen připomíná základní nádobí, ale původně skutečně talířem byl? A že cvičení na běžeckém pásu je tak vyčerpávající možná proto, že šlo zpočátku o mučicí nástroj?
Horší než trest smrt
Co: BĚŽĚCKÝ PÁS
Dostat se do vězení v 19. století vůbec není od věci. Hlavně chudí pro jídlo či střechu nad hlavou klidně spáchají menší zločin. Veškerá legrace ovšem končí v roce 1818, kdy anglický inženýr William Cubitt (1785-1861) vynalezne běžecký pás!
Dlouhý rotující válec, který se pohání šlapáním do pedálů, se hodí jako pohon mlýnu na obilí či na čerpání vody, ale někdy se na něm šlape i jen tak. Prostě za trest!
A muka jsou to pořádná – vězni šlapou minimálně 6 hodin denně, bez vody a jídla, a zastavit nemohou, jinak je zařízení umístěné ve výšce shodí dolů. Mnozí to označují jako trest jen jeden stupeň pod popravou, i když následek je pro mnohé stejný. Není totiž výjimkou, když vězeň během mučení zemře na infarkt.
Trestanci si odchylnou až v roce 1889, kdy jsou podobné praktiky ve věznicích zakázány, ovšem konec šlapacího zařízení to rozhodně neznamená.
V 60. letech 20. století přijdou americký inženýr William Staub (1915-2012) a lékař Kenneth Cooper (*1931) s nápadem, že by se chodil i na běžné cvičení! I když běžecký pás, na kterém se mučíte sami doma nebo v posilovně, zatím prošel řadou inovací.
Sbohem bakterie!
Co: ÚSTNÍ VODA LISTERINE
„Neviditelné bakterie jsou zdrojem mnoha infekcí!“ zamává světem po polovině 19. století objev francouzského biologa Louise Pasteura (1822-1895).
Další velký krok učiní anglický chirurg Joseph Lister (1827-1912), který v roce 1865 provede první operaci za použití antiseptika – protimikrobiální látky, díky které mají pacienti konečně větší šanci zákrok přežít!
Samozřejmostí je také sterilní prostředí, na což myslí obdivovatel obou vědců, lékař Joseph Lawrence, a roku 1879 vyvíjí speciální čistící roztok. Na počest Listera ho nazve Listerine a sloužit má především k čistění chirurgických nástrojů.
Brzy se však stane tak trochu univerzální vodičkou na všechno! Hodí se k dezinfekci ran, proti plísním, jako deodorant, voda po holení či lék na kapavku. Na přelomu 19. a 20. století se Listerine dokonce prodává i jako účinný čistič na podlahu.
Když se v roce 1923 objevuje populární reklama, na které se dívka odklání od dechu svého snoubence, úkol Listerinu už je jen jeden. Stává se ústní vodou!
Léčivá limonáda
Co: COCA-COLA a 7UP
Ta bolest je prostě nesnesitelná! John Stith Pemberton (1831-1888), veterán v Americké občanské válce (1861-1865), prostě po těžkém zranění nemůže jinak, než tlumit ji morfinem. Až se na něm stane závislým!
Protože je však Pemberton zároveň lékárníkem, nenechá to jen tak a snaží se sám sobě na závislost vymyslet lék. Výsledkem je černý sirup s extraktem z lístků koky, stejnou ingrediencí, ze které se vyrábí kokain.
A z něj umíchaný nápoj Coca-cola je roku 1886 vypuštěn do světa jako posilující lék proti vyčerpání!
Při závislosti na morfinu nakonec nepomáhá, ale jako limonáda se ujme. Jen kokain je v roce 1903 z receptury odstraněn a nahrazen kofeinem.
Podobnou cestu má i limonáda 7UP, která původně obsahuje lithium. To se totiž používá psychiatry jako lék proti bipolárním poruchám a v nápoji zůstane až do roku 1950.
S čím si hrát na lodi?
Co: MAGICKÁ PRUŽINA
Budete ji jen přehazovat z jedné ruky do druhé, nebo ji rovnou pustíte ze schodů? Populární hračka, pro větší efekt často v duhových barvách, vám možná připadá jako naprostá zbytečnost. Na začátku však byl její úkol důležitější!
Tzv. magická pružina, v angličtině známá pod jménem Slinky, se zrodí v roce 1943 pod rukama amerického lodního inženýra Richarda Jamese (1941-1974).
Pravidelně kroucený drát má původně chránit drahé přístroje na lodi – zavěšené na pružinách plavbu přes rozbouřené moře přeci jen přečkají mnohem lépe!
Jednou však Jamesovi při práci pružina upadne. „Ksakru!“ Zatímco vynálezce čeká, jak se pružina hned skutálí přes palubu a utopí se v moři, nestane se tak. Pružina si jen tak elegantně hopsá podél okraje lodi!
„Byla by to úžasná hračka!“ napadne tehdy Jamese a jeho manželka Betty se hned chopí slovníku, aby našla to správné jméno. Vítězí Slinky, což doslova znamená „půvabně se vinoucí“, a zanedlouho už novinka útočí na hračkářství po celém světě.
Chytej koláč!
Co: LÉTAJÍCÍ TALÍŘ
Američan William Russell Frisbie (1848-1903) si přeje mít vlastní pekařství. Roku 1871 nakonec zakoupí část firmy Olds Baking Company v Bridgeportu a podnik si přejmenuje po svém. Frisbie Pie Company!
Obchody jdou skvěle a hlavní specialita, kulatý ovocný koláč neboli „pie“, všem chutná ještě dlouho po Frisbieho smrti.
Když se podnik v polovině 20. století dostává na vrchol, peče 80 tisíc koláčů denně! Ať si koupíte kterýkoliv z nich, dostanete ho na tenkém plechovém tácku, kterému se říká Frisbee Pies.
A co s tím táckem potom, když už jste po svačině? Studenti Yaleovy univerzity si s ním začnou házet po univerzitním kampusu. Létá obstojně, a aby váš protihráč chytal, zavoláte „Frisbie“!
Létající talíře, dnes už prodávané bez koláče, se na většině míst světa jmenují přesně tak.