Stačí jediné škrtnutí, aby se objevil žhavý tanečník, který ochotně připálí vše, co budeme chtít. Cigaretu, noviny do kamen, sporák, vlasy…

Jediný pohyb prstem a kdykoli a kdekoli máte po ruce oheň! Co by za takový zázrak dali třeba lovci mamutů, nebo Robinson Crusoe. Pro nás jde přitom o zcela běžnou věc, které je všude plno.

Malých i velkých, levných plastových šuntů i luxusních unikátů, všemožných tvarů a typů. Je zkrátka tak běžnou věcí, že nás ani nenapadne, že byly doby, kdy nebyl nebo bylo jeho vlastnictví známkou luxusu.

Znamení luxusu

Dlouhá století si lidé musí vystačit s bleskem, třením dřívek, křesadlem. V roce 1817 se však začne psát zcela nová kapitola dostupnosti ohně.

To když německý chemik Johann Wolfgang Dobereiner (1780–1849) objeví katalytický proces a předvede svůj vynález, zapalovač známý jako Dobereinerova lampa. S dnešními zapalovači toho ještě mnoho společného nemá.

Jde o nepřenosný stolní zapalovač, se kterým se manipuluje trochu obtížně. Palivem je vodík, který se zapaluje pomocí platiny jako katalyzátoru, což vzhledem k výbušnosti vodíku není dvakrát bezpečné.

A vzhledem k ceně platiny jde navíc o hračku, kterou si mohou dovolit pouze ti zazobaní jako symbol luxusu.

Proto ve westernech neuvidíte kovboje se zapalovači, ale jen se sirkami, které škrtají o všechno možné, ti nejdrsnější třeba o zamračenou tvář svého soupeře.

Od platiny ke křemínku

Ač se Dobereinerova lampa prodává až do roku 1880, neznamená to, že se kolem zapalovače nic neděje.

Objevují se různé typy věčných zápalek, vodík nahradí knot napuštěný neustále vylepšovanými chemickými látkami, umožnujícími pomalé hoření bez otevřeného plamene, později ponořený do nafty či benzínu.

K dalšímu evolučnímu skoku dochází roku 1904, kdy rakouský chemik Carl Auer von Welsbach (1858–1929) vynalézá první kamínek do zapalovačů tvořený slitinou ceru a železa.

O pět let později se konečně vejde do kapsy a díky levnému křemenu jako novému typu kamínku se navíc stává běžnou součástí života.

Neznamená to samozřejmě konec vývoje, o který se přičiní 1. světová válka i poválečný styl Art deco, který z kouření udělal módní záležitost a ze zapalovače nezbytný módní doplněk.

Na jedno použití

Ve třicátých letech je nejběžnější systémem knot ponořený do benzínu, křemenové kolečko, které třením o kousek oceli vyvolá jiskru. V následujících desetiletích dostává silnou konkurenci. Nejprve se objeví zapalovače, které jako palivo používají plyn.

S příchodem butanu odpadá starost o výměnu knotu. Zůstává však nutnost vyměňovat třením o ocel ošoupaný křemen, což je takový opruz, že se intenzivně hledá jiné řešení. Nejprve se v roce 1961 objeví ve Francii Cricket – první jednorázový zapalovač.

Místo výměny kamínku se zkrátka koupí nový zapalovač. Získá tak velkou oblibu, že dnes patří tentoi typ k nejrozšířenějším. Už o rok později přichází společnost Sapphire-Molectric se zcela novým typem zapalování – piezoelektrickou jiskrou.

Systém využívající schopnosti krystalu generovat elektrické napětí při svém deformování vyvinuli Hans Lowenthal a Martin Paul Levy.

První piezozapalovače jsou v prodeji od roku 1966. Pokusí se je sice vytlačit elektrické zapalovače na baterii, příliš se však neuchytí.