Tmou se ozve výhružné zavrčení. Zní děsivě. Malý Japonec rozsvítí baterku a šermuje s ní ve směru nepříjemného zvuku. Kužel světla vzápětí dopadne na otevřenou čelist. Svítí v ní vyceněné tesáky. Než se muž vzpamatuje, pes mu skočí po krku. Uchrání tak svého psovoda před útokem nepřítele.
Začínají s hodností vojína a je jenom na nich, kam až na armádním žebříčku postoupí. Nejde ovšem o lidské odvedence, ale psy. Dobrmany ve výcvikovém kempu U. S. Marine Corps, zvaném LaJuene, který sídli v New River v americké Severní Carolině.
Klidně to mohou dotáhnout dál než jejich páni psovodi. Pokyn k zahájení jejich výcviku je datovaný 26. listopadu 1942 a přichází v dopise velitele námořní pěchoty velícímu generálovi výcvikového střediska.
Tvrdý vojenský dril zde postupně podstoupí sedm psích vojenských čet. Ze tří čtvrtin je tvoří dobrmani, kteří se ukážou vzhledem ke svým vlastnostem jako nejvhodnější plemeno pro nasazení v boji.
Tři druhy jednotek
Základní výcvik k poslušnosti trvá šest týdnů, po něm následuje rozřazení do tří typů jednotek. Průzkumníci míří do první linie a se psovody zkoumají bojový terén hlavně v těžko přístupných místech.
Zvládnou i vyčenichat minu nebo přítomnost nepřátelských jednotek. Ucítí pach lidských těl vzdálených až 2 kilometry. Kurýři zajišťují nejenom spojení mezi jednotkami, ale také přepravují rozkazy, zásoby jídla a zbraně. Úkolem pěchoty je varovat spolubojovníky před nepřítelem.
Zachrání spoustu životů
První psí jednotkou námořní pěchoty vyslanou do Pacifiku se stává 1st Marine War Dog Platoon.
Vyplouvá ze San Diega v Kalifornii 23. června 1943 a do cíle dorazí 11. července 1943. Do boje je nasazena v listopadu během operace Bougainville (bitva o ostrov Bougainville mezi Spojenci a Japonskem, 1. listopad 1943‒15. srpen 1945).
Připojuje se k 2d Marine Riade Regider (Provizorní). „Četa válečných psů vykázala velký úspěch,“ nešetří poté chválou velící důstojník námořníků. Svědčí o tom popisy výkonů jednotlivých psů, například:
„Otto (dobrman) na ‚D‘ (den D, zahájení útoku – pozn. red.) plus 1, když pracoval před bodem průzkumné hlídky, upozornil na pozici kulometného hnízda a hlídka měla čas se krýt bez obětí, když kulomet začal střílet. Otto upozornil na pozici hnízda, když se nacházel nejméně sto yardů (91,4 metrů) daleko.“ Japonci nemají proti psům šanci.
„Jsou to hrůzu budící bestie,“ shodují se. Perfektně vycvičení dobrmani se po nich vrhají zejména v noci, aby uchránili své pány psovody.
Návrat do normálního života
„Psi se osvědčili jako přenašeči zpráv, průzkumníci a životně důležitá noční ochranka,“ zdůrazňuje zpráva velitele. Zbývá už jenom vychytat drobné „mouchy.“ Velení operace proto doporučuje polovinu psů cvičit jako zvědy a druhou jako poslíčky.
Upozorňuje, že psi Červeného kříže a hlídači jsou v bojové operaci k ničemu. Námořní pěchota pak použije válečné psy i v bojích na Guamu, Peleliu, Iwo Jimě a Okinawě.
Jejich hrdinství vynikne hlavně na Guamu, kde v období 21. července‒15. srpna 1944 padne za vlast 25 dobrmanů. Když v srpnu 1945 armáda psí jednotky rozpouští, v její evidenci se nachází štěkajících vojáků 1047, z toho 465 přímých účastníků bojů.
Čeká je návrat do normálního života. Někteří se uvítají se svými původními majiteli, protože část psů armáda získala s pomocí neziskové organizace Dogs for Defense nebo Dobrman klubu, další dožijí u svých psovodů.