Když nacisté ještě v září 1939 ovládli Polsko, uchystali v rámci konečného řešení židovské otázky mnoha obyvatelům Polska strašlivou smrt v plynových komorách koncentračních táborů. Podle jejich názoru to byli podlidé bez nároku na život.
Právě tito podlidé jim však kromě několika odporů a útěků z koncentračních táborů uchystali v roce 1943 peklo ve varšavském ghettu.
Zoufale ozbrojení, vyhladovělí Židé se v ulicích a domech centra Varšavy vydrželi zuřivé nacistické přesile s nejmodernější výzbrojí bránit skoro měsíc.
DEPORTACE DO VYHLAZOVACÍCH TÁBORŮ
Nacisté přeměnili centrum hlavního města Polska v židovské ghetto a nahnali do něj celých čtyřicet procent obyvatel. V přelidněném ghettu tedy bujely epidemie a hladomor. Od jara roku 1942 navíc denně odjížděly z ghetta přeplněné vlaky.
Na začátku se do nich mnozí Židé sami hlásili, protože se domnívali, že cílem jsou pracovní tábory na jihu. Realita byla však strašlivá. Vlaky mířily do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde byli všichni obyvatelé ghetta včetně dětí vražděni v plynových komorách.
Tato zpráva se nakonec dostala přímo do ghetta a vzedmula v něm vlnu odporu. 18. ledna 1943 se při prvním transportu nového roku nikdo k deportaci nepřihlásil a obyvatelé ghetta příslušníky SS napadli a nakonec z ghetta vytlačili.
Více než tři měsíce ho měli pod svou kontrolou a připravovali se na nerovný boj. Výzbroj přitom měli zoufalou – pár různě získaných pušek, jeden kulomet a podomácku vyrobené granáty a Molotovovy koktejly.
Německé jednotky, které podle představ hodlaly ghetto vyčistit do tří dnů, měly k dispozici dokonce i pancéřovaná vozidla.
MĚSÍC BOJE PROTI PŘÍZRAKŮM
Židé však měli na své straně dvě výhody – především dokonalou znalost prostředí. Domy v ghettu přetvořili v úkryty a propojili sítí kanálů.
Druhou výhodou bylo jejich skálopevné odhodlání – věděli, že tak jako tak zemřou, a radši než v plynové komoře hodlali zemřít na svobodě. To všechno způsobilo, že 19. dubna, kdy se povstání rozhořelo naplno, připravili esesmanům hotové peklo.
Namísto plánovaného vyklízení ghetta se nacisté prvního dne museli se ztrátami stáhnout a na Muranowského náměstí v centru ghetta zavlála polská a židovská vlajka.
To rozzuřilo k nepříčetnosti dokonce i Heinricha Himmlera, který osobně telefonoval do Varšavy s rozkazem, aby vojáci ghetto okamžitě zničili.
Jenže to nebylo tak snadné. Ještě celé čtyři dny nemohli Němci přijít na to, kde se v hořícím a zničeném ghettu obránci schovávají. Nakonec ale s plamenomety začali zapalovat domy a vyhazovat do povětří sklepy a kanály.
I když likvidovali dům po domu, neúnavně bojující obránci jim způsobovali stále další ztráty. Podle oficiální zprávy velitele boje v ghettu Jürgena Stroopa ztratili Němci v bojích přes stovku mužů.
Teprve 8. května Němci konečně objeví velitelství odporu v ghettu. Většina jeho osazenstva spáchá hromadnou sebevraždu, malá skupina pod vedením zástupce velitele odporu Marka Edelmana po dvoudenním martýriu v kanálech pod Varšavou uprchne.
O osm dní později Jürgen Stroop osobně odpálí nálož pod varšavskou synagogou a povstání symbolicky ukončí. Ghetto je v troskách a až do konce války zůstane opuštěné.
Podle jeho zprávy pro Himmlera bylo zabito nebo deportováno 56 065 Židů, jeho odhad hovořil až o 71 tisících.
Marek Edelman válku přežil a po ní se stal uznávaným kardiologem. Zemřel v roce 2009 v 90 letech. Jürgen Stroop byl po válce zatčen, souzen za válečné zločiny a v roce 1952 popraven oběšením.
Odpor varšavských Židů proti nevzratnému osudu, který namísto plánovaného týdne trval skoro měsíc, se stal ztělesněním zoufalého boje o přežití v dobách nacistického běsnění. Jeho hlavní představitelé jsou dodnes v mnoha zemích uznávani coby váleční hrdinové.
