Výjimečný smysl pro taktický boj a vojenskou strategii projevuje Ramesse II. už od dětství. Již za života svého otce Sethiho I. se stává spoluvládcem Egypta. Je mnohem bojovnější než on. Rozhodne se například vyhnat Chetity z východního Středomoří.

Na válečnou výpravu vyráží Ramesse II. (1279–1213) př. n. l. už ve čtvrtém roce své vlády. Cestou ke Kadeši se mu podaří chytit a zajmout dva chetitské vojáky.

„Mluvte, kde leží tábory vašich vojáků?“ snaží se je přimět k řeči pomocí dlouhých holí, které se běžně užívají k pořádným výpraskům. Neváhá zajatce mučit úplně stejně, jako to praktikuje u svých poddaných – například zlodějíčků, jež pronikají do hrobek. Nejde ale jenom o bití holí, i když samo o sobě by jako mučení bohatě stačilo…

Mučení nestačí

„Vyslýchali je za pomoci hole, ruce a nohy jim byly krouceny,“ líčí tehdejší praktiky anglický egyptolog Alan Gardiner (1879–1963). Velmi bolestivá muka se hodně podobají pozdějšímu středověkému natahování na skřipec.

Nejsou o nich ale podrobné písemné nebo archeologické důkazy. Chetitští vojáci nakonec po mučení svorně tvrdí: „Naše oddíly jsou spoustu hodin pochodu odsud.“ Stává se velkou chybou mladého faraona, že jim uvěří. Lžou, jako když tiskne. Ve skutečnosti se tábory chetitské armády nacházejí jenom kousek od Egypťanů.

Sevřený v pasti

„Na zteč,“ přikazuje Ramesse II. svému vojsku. Jeho armáda vyráží dobýt Kadeš. Nečeká odpor, vždyť chetitské jednotky mají být daleko. O to větší je jeho překvapení, když proti nim vyrážejí nepřátelské oddíly.

Sám faraon přitom na hlavní posily své armády dosud čeká. Chetité Egypťany obklíčí. Všechno nasvědčuje tomu, že přijdou krvavá jatka. Naštěstí v poslední chvíli dorazí egyptské posily a zásluhou Ramessových strategických schopností jeho vojska vyváznou se ctí.

Egyptský vládce nakonec s Chetity uzavírá mírovou smlouvu.  Jde zřejmě o vůbec první na světě, u níž se dochovaly podrobnosti.

Nelítostný soudce

Ramesse II. trpí megalomanstvím a ke svým poddaným je tvrdý i v dobách míru. Poroučí stavět památníky své vlády včetně soch vyšších než 20 metrů. Dělníky týrá stejně jako jeho předchůdci. Za jeho vlády se také nebývale rozmáhají krádeže.

„Musím se s tím zlořádem vypořádat,“ prohlašuje faraon, a protože vezír, jeho zástupce pro běžné kriminální prohřešky, už na všechno nestačí, jmenuje Ramesse soudcem svého syna, korunního prince Ramesse.

Opravdu kruté tresty pak platí i za drobné krádeže. Například jistému vojákovi je za krádež kusu kůže vysázeno 100 ran a způsobeno pět krvácejících zranění. Samozřejmě přichází i o ukradené zboží.

Faraon schvaluje tresty, které soud uloží, sám ale předsedá tribunálu jenom výjimečně, ve zvlášť závažných případech.