Jedni jí opovrhují, druzí na ni nedají dopustit. Je nejrozšířenějším a také nejdiskutovanějším oborem alternativní medicíny. Její moderní podoba má za sebou více než 200letou historii.
Ta se začne psát s rokem 1810 v Lipsku, kde vychází kniha Organon der rationellen Heilkunde (Prostředek racionální léčby).
Jejím autorem je německý lékař Samuel Hahnemann (1755–1843), který v tučné publikaci zformuje a popíše ucelený systém homeopatické léčby.
Podobné se léčí podobným
Inspiraci hledá v tradicích lékařství antického Řecka, ve kterých mu je průvodcem zejména slavný lékař Hippokrates (460–370 př. n. l.), ve středověké alchymii, evropské herbalistické tradici, ale také ve výsledcích na sobě prováděných pokusů.
Hahnemannem omílaná věta „Similia similibus curantur“, tedy „podobné se léčí podobným“, se stává podstatou homeopatie a klíčovým zákonem v jejím systému léčení.
Spočívá v přesvědčení, že látka, která u zdravého jedince vyvolává určité příznaky, dokáže léčit nemocného, který tyto příznaky má. Podává se tedy lék, který se svým symptomatickým obrazem nejvíce podobá „obrazu“ dané choroby.
Celková harmonie
Podle jejích zastánců dokáže homeopatická léčba nejen zbavit člověka řady obtíží, ale také ho uvést do celkově harmonického stavu. Homeopati totiž vnímají a léčí pacienta vždy jako celek. V průběhu 19. století získává homeopatie čím dál větší popularitu.
Velký ohlas vzbudí zejména nevídanou úspěšností při léčbě epidemie skvrnitého tyfu, propuknuvšího po „bitvě národů“ u Lipska v roce 1813. Brzy poté překročí hranice Spojených států amerických, Indie, Ruska, Jižní Ameriky i některých afrických zemí.
Královská důvěra
S příchodem sulfonamidů – prvních antibiotik – však začíná homeopatie upadat. Jedním z těch, kteří jí dál bezmezně důvěřují, je například prominentní nacista Rudolf Hess (1894–1987).
Jeho kolega Heinrich Himmler (1900–1945) ji pak spolu s vegetariánstvím rozšíří mezi příslušníky SS. Zpět do centra dění se alternativní léčebná metoda vrací až v průběhu 50. let 20. století.
I přes kritické hlasy velké řady jejích odpůrců, považujících ji za dokonalý podvod a tvrdících, že funguje jen jako tzv.
placebo efekt, se aktivní podporovatelkou homeopatie stává i britská královna Alžběta II. (*1926), jejíž osobní lékařkou je jedno desetiletí děkanka Královské londýnské homeopatické fakulty Margery G. Blackieová (1898–1981).