Český kníže Vladislav I. se vzteká. „Ten opovážlivec! Nikomu nebudu k posměchu!“ zuří krátce poté, co na svém dvoře vyslechl poselstvo referující o jakési černé stavbě na hranicích jeho říše. Už plánuje pomstu!
Spory o knížecí stolec provázejí Přemyslovce od nepaměti.
Když Vladislav I. (†1125) roku 1120 nastupuje podruhé k moci (poprvé vládl už v letech 1109–1117), musí krotit vladařské ambice svého staršího bratra Bořivoje II. (kolem r.
1064–1124) i mladšího Soběslava I. (asi 1090–1140). Zdá se ale, že narušiteli jeho panování nebudou jenom příbuzní, ale také cizinci…
Jméno jako tajnost
Na západní hranice přemyslovských Čech si kdosi brousí zuby. Drzý odvážlivec si nejenom dovolí proniknout na cizí území, ale dokonce zde staví hrad! Všímá si toho dokonce i kronikář Kosmas (asi 1045–1125).
Roku 1121 zaznamenává, že tehdy „postavili nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdu, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále“. Kdo je oním hříšníkem, to se ovšem pro jistotu nezmiňuje.
„Stavebníka, jehož pražský kronikář nepochybně znal a nejmenoval z politických důvodů, lze spolehlivě dešifrovat jako markraběte na druhé straně pohraničního hvozdu ležící Severní marky, Děpolta II. z Vohburgu,“ vysvětluje archeolog Tomáš Durdík (1951–2012). Kosmas si zřejmě nechce proti sobě poštvat knížete…
Posádka unikne trestu
Černá stavba hned za hraničním hvozdem je ale příliš na očích. „Jeho (Děpoltův – pozn. red.) provokativní pokus o průnik na českou stranu hor neušel zlobné pozornosti knížete Vladislava,“ vypráví Durdík.
Když Vladislavovi jeho poslové vylíčí, že si na území jeho říše nepřítel postavil kamenný hrad, rozčílí se. „Pomstím se. Hrad musím stůj co stůj dobýt,“ rozhodne se a přikáže shromáždit vojsko.
Vytáhne s ním na západ Čech, hrad oblehne a zakrátko i skutečně dobude. Posádku zajme. Nebýt zásahu hraběte Albrechta z Bogenu (†1146), přišla by nejspíš o život.
Rod bavorských Bogenů je totiž s Přemyslovci spřízněn sňatkovou politikou a společně se brání nepřátelům. Má proto na rozhodnutí přemyslovských knížat velký vliv.
Vězení pro prominenty
Po Vladislavově smrti se vlády v Čechách ujímá jeho mladší bratr Soběslav. Hrad Přimdu, jak se mu říká, nechává v roce 1126 přestavět a opevnit. Úřad zdejšího kastelána tehdy patří mezi nejdůležitější funkce v přemyslovském státě.
Kamenné zdi pohraniční pevnosti se stávají útočištěm prominentních vězňů. „Je tu chladno. Ani tu pořádně nevidím slunce,“ stěžuje si na místní kamenné kobky český kníže Soběslav II. (asi 1128–1180). Žalářem se pro něj stane Přimda hned dvakrát.
Nejdříve tu stráví dva roky poté, co se v roce 1148 pokusí získat knížecí stolec, a pak ho sem v letech 1161–1173 zavře druhý český král Vladislav II. (kolem r. 1110–1174), když se ho potřebuje zbavit jako svého soka.
Pár týdnů tu stráví i neposlušný následník trůnu Přemysl Otakar II. (kolem r. 1233–1278) po nevydařené vzpouře proti svému otci Václavovi I. (1205–1253).
Později hrad často putuje jako zástava do rukou českých šlechtických rodů, dokud podle historičky Dobroslavy Menclové (1904–1978) tuto„nejstarší z kamene postavenou a zachovanou hradní stavbu v Čechách“ nenahlodá zub času natolik, že úplně zpustne…
