Doba se mění, technika je stále dokonalejší, spousta věcí určitě snazších. Má to však svá negativa – ruku v ruce s pokrokem mnoho lidí přijde o práci.

Celá řada profesí už zmizela ze světa! Máme pro vás ochutnávku těch nezajímavějších.

1/

Ledař

zánik: konec 19. století

Lednice a mrazáky se začnou používat až ve 20. století. Led ale lidé potřebují odjakživa – jak jinak zařídit, aby se potraviny v teple nezkazily?

Naštěstí jsou tu ledaři, kteří se v zimě vydávají na zamrzlé řeky a jezera. Kusy ledu doslova vysekají či odřežou pilou, vytáhnout na břeh a rozvezou do ledových sklepů. Tam by měl led nějakou dobu vydržet.

Ledaři tvrdě dřou de facto již od starověku a nezastaví se až do konce 19. století. Kdy německý vědec Carl von Linde (1842-1934) objeví techniku umělého chlazení.

2/

Ponocný

zánik: během 20. století

Všichni lidé ve vesnici už dávno spí. Až na jednoho. Ponocný musí až do rána držet stráž! Co kdyby do obce vtrhlo cizí vojsko, vkradla se banda zlodějů nebo třeba někde vypukl požár?

Když ponocný zmerčí plameny nebo nebezpečí, zatroubí na roh. A když nedejbože nebezpečí hrozí jemu, brání se holí či halapartnou která je součástí jeho vybavení.

Každá obec či městečko má svého ponocného po dlouhá staletí, dnes už jsou skutečně raritou. Většinu jejich funkcí v průběhu 20. století přebírá policie.

3/

Předčítač

zánik: počátek 20. století

Práce v továrně je pěkná otrava! Škoda, že jsme tu nepracovali před 150 lety. Co bylo tehdy lepší?

Především v dílně či tovární hale sedí předčítač.

Je pěkně oblečený, má židli na vyvýšeném stupínku a předčítá z knihy nebo z čerstvých novin. Nebo klidně z odborářských materiálů, radících jak bojovat za lepší pracovní podmínky.

Dnes už by za předčítačce ani nikdo platit nechtěl. Většina z nich se z továren odporoučí již v prvních dekádách 20. století, s příchodem rádia.

4/

Stavěč kuželek

Zánik: po roce 1936

Chodíte na bowling? Pak samozřejmě víte, že popadané kuželky se po každém hodu postaví samy.

Tak tomu je ale až od roku 1936, kdy pro tento účel vynalezne Američan Gottfried Schmidt automatických stroj.

Samotní hráči se však nemusí namáhat ani předtím – na konci dráhy stojí stavěč kuželek, který je plně k jejich službám! Na to, že se ani na nezastaví, má prý jednu z nejhůře placených prací vůbec.

5/

Klepač

Zánik: 2. polovina 20. století

Zdá se vám krásný sen, třeba o talíři s voňavým jídlem… Kdo to ale klepe do stolu?

Nikdo, to vám jen klepač přišel zaklepat na okno a přerušit veškeré snění! Je čas vstávat!

Klepači jsou klasikou hlavně v Anglii a Irsku, a uživí se až do druhé poloviny 20. století. Především ve městech, kde lidé nemohou mít doma kohouta.

Že přijdou pozdě do práce, se bát nemusí – klepači často klepou bambusovou tyčí, aby probudili i nejtvrdší spáče.

6/

Lampář

zánik: 80. léta 20. století

Když se většina lidí naopak chystá jít spát, on vyráží do ulic. Přes rameno nese dlouho dřevěnou tyč s háčkem na konci. S ní obchází lampu po lampě, na stožáru pustí plyn a koncem tyče zapálí. Ulice se rozzáří!

Má už teď lampář konečně volno a může si ráno trochu přispat?

Ani náhodou – hned za rozbřesku vychází na šichtu znovu, všechny lampy zase zhasnout.

Až do chvíle, kdy jsou plynové lampy definitivně nahrazeny elektřinou. Třeba v Praze zhasne poslední v roce 1985.

7/

Spojovatelka

zánik: 2002

„Haló, potřebuji se dovolat na nádraží v Kolíně, prosím.“ Dnes jednoduše vyťukáte číslo do telefonu, ještě v 90. letech minulého století však v tomu potřebujete spojovatelku!

Dáma u sluchátka musí nejdřív ručně přepojit drát, a vy se dovoláte, kam potřebujete.

Konec této profese nesouvisí ani tak s příchodem mobilních telefonů, jako se zavedením automatických přepojovačů.

Poslední spojovatelky si nakonec musí najít jinou práci v roce 2002, kdy je u nás dokončená digitalizace telefonní sítě.