Švédsko patří mezi nejbezpečnější státy světa. Své o tom ví, také předseda vlády Olof Palme, proto trvale odmítá ochranku. Pošetilé počínání ho však stojí život. Během návratu z kina přepadá premiéra a jeho choť neznámý útočník.
Oblíbený státník klesá pod tíhou zákeřného výstřelu k zemi. Severská země se následně probouzí do jednoho z nejsmutnějších dnů v dějinách.
Malinkatý Metternich
Kdo: Engelbert Dollfuss (1892–1934)
Země: Rakousko
Alpská země s obavami sleduje, jak v Německu roste moc Adolfa Hitlera (1889–1945). Je jasné, že Rakousko bude první na ráně, nejdřív to führer zkouší skrze politický nátlak, ten však nezabírá.
Sám Dollfuss ještě zatápí pod kotlem a v roce 1934 zakazuje rakouskou buňku NSDAP.
Chci do armády!
Vyrůstá v chudé rolnické rodině. Už od malička projevuje vysoký intelekt a zájem o křesťanství. Kvůli nedostatku peněz rodičů hradí jeho studia tamní farář.
Dollfuss chvíli navštěvuje teologickou fakultu ve Vídni, později přechází na práva, kde se cítí jako ryba ve vodě. Vzdělávání ale naruší blížící se válka, Dollfuss chce narukovat, jenže… „Jste příliš malý,“ slyší od úředníka.
Jeho výška je ožehavým tématem, protože budoucí kancléř měří pouhých 152 centimetrů! Nakonec se mu podaří do armády proklouznout a stráví 37 měsíců na italské frontě.
Po návratu domů pomáhá dolnorakouským dělníkům, pokračuje také ve studiích – tentokrát však v Berlíně. V německé metropoli přichází ideologické vyhranění, věnuje se zejména křesťanským principům ekonomie.
Vůdce rakouských rolníků
V Rakousku získává místo v politice. Během roku 1930 stane v čele rakouských drah, poté pokračuje dál a po dvou letech přichází nabídka od prezidenta Wilhelma Miklase (1872–1956). „Budeš kancléřem,“ slyší od svého stranického kolegy.
Dollfuss nekývne hned a odjíždí se pomodlit do svého oblíbeného kostela. Následuje nepřehledné období, protože kvůli politickým třenicím rozpouští parlament a vládne prakticky bez omezení.
Odmítá být Hitlerovou loutkou, načež v červnu 1934 zakazuje rakouskou NSDAP. To vyvolá okamžitou reakci a měsíc poté vtrhá do budovy kancléřství deset rakouských nacistů. Dollfuss před nimi utíká, ale kulka ho nemine.
Těžce raněný odmítá jmenovat svého nástupce a po pěti hodinách umírá. Podobně dopadnou i útočníci, ti končí za mřížemi a dostávají trest smrti. Pohřbu kancléře se zúčastní půl milionu obyvatel, svůj zármutek vyjádří také Benito Mussolini (1883–1945).
Na místo Dollfusse nastupuje Kurt Schuschnigg (1897–1977), ten už Hitlerovi vzdorovat nedokáže.
Milovaný i nenáviděný
Kdo: Olof Palme (1927–1986)
Země: Švédsko
Málokterý politik v poválečné Evropě má tolik příznivců a odpůrců jako právě Olof Palme. Kritizuje Sovětský svaz a komunistickou ideologii, pozornosti neuchází ani americká válka ve Vietnamu.
Československá stopa
Kvůli častým nemocem ho vzdělávají soukromí učitelé, díky tomu získává kvalitní základy a míří na univerzitu. Stipendium mu vynáší rok ve Spojených státech. „Amerika ze mě udělala socialistu,“ vtipkuje Palme po letech.
A opravdu – rok po návratu do Švédska – tedy v roce 1949 vstupuje k mladým sociálním demokratům. Angažuje se ve studentské politice, umí výtečně řečnit a svá slova často myslí vážně.
Například po komunistickém převratu v Československu uzavírá účelové manželství s Jelenou Rennerovou, ta získává švédské občanství. Mladého muže plného elánu bere pod svá křídla Tage Erlander (1901–1985), jeden z nejúspěšnějších poválečných premiérů.
Palme mu důvěru oplácí, brzo usedá do poslaneckých lavic a začátkem 60. let zastává ministerský post. Postupně projde několik resortů, od dopravy až po školství. Už v té době platí za výřečného muže, který nejde pro kritiku daleko.
Odsuzuje okupaci Československa, hlasité brojí proti válce ve Vietnamu, vymezí se také vůči rasismu.
Vraždil muž z pojišťovny?
Zlomová chvíle usměvavého politika přichází v roce 1969, kdy se stává premiérem. Palme ve funkci vydrží sedm roků, poté si dává šestiletou odmlku a v říjnu 1982 zase neochvějně stojí v čele Švédska.
Své volební období ale nikdy nedokončí, protože se píše 28. únor 1986. Po práci se rozhoduje, že společně s manželkou Lisbeth (1931–2018) zajdou do kina. Palme dává své osobní ochrance volno, je zvyklý chodit bez ní a Švédsko je přece bezpečná země.
Po filmu vyráží pár jednou z hlavních stockholmských ulic, v čase 23:21 se k dvojici přitočí neznámý muž. Ze zbraně vypálí dva výstřely, jeden zasahuje premiéra, druhý kříčící manželku.
Zatímco Lisbeth vyvázne jen s lehčím zraněním, Palme šest minut po půlnoci umírá. Okamžitě startuje rozsáhlé vyšetřování, Švédsko se halí do smutku. Policie prověřuje několik směrů, protože Palme se nikoho nebojí, a tak má hodně odpůrců.
V síti nakonec uvízne i několik kriminálníků, jenže detektivům chybí důkazy. Vyšetřování pokračuje, úřady dokonce zruší promlčecí lhůtu na vraždu. V roce 2020 hlavní prokurátor označuje jako pachatele jistého Stiga Engströma (1934–2000).
Muž totiž pracoval v těsné blízkosti místa činu, k mrtvole premiéra dokonce přibíhá pár minut po incidentu. Mimo jiné ho identifikují někteří svědci. Policie má k dispozici jen nepřímé důkazy, protože chybí vražedná zbraň.
A hlavně Engström koncem roku 2000 umírá. Smrt Olofa Palmeho je i nadále zahalena tajemstvím.
Za lepší Srbsko
Kdo: Zoran Djindjič (1952–2003)
Země: Srbsko
Scéna jako z hollywoodského filmu. Otevírají se dveře vozu a vystupuje srbský premiér, do budovy sídla vláda je to jen pár kroků. Polední vzduch však protínají dva výstřely a politikova košile se zbarví rudou krví.
Dva kohouti na jednom smetišti
Kvůli důstojnickému zaměstnání otce se budoucí srbský premiér narodí v Bosně a Hercegovině. Dospívání už ale tráví v Bělehradě, kde studuje na tamní univerzitě.
Po promoci ho komunistické úřady obviňují z organizace protirežimního spolku, a tak Djindjič odjíždí do Západního Německa. Získává pověst intelektuála, který láme dívkám srdce, nicméně v roce 1979 se vrací do vlasti. Učí a také přispívá do novin.
O deset let později zakládá se stejně smýšlejícími lidmi Demokratickou stranu, kterou obyvatelé vnímají jako protiváhu ke Slobodanu Miloševičovi (1941–2006). Jugoslávský prezident se záští v očích sleduje, jak Djindič stoupá na politickém žebříčku.
Zvítězí dokonce ve volbách a získává post starosty Bělehradu. Nevraživost mezi oběma muži ale dosahuje vrcholu, když Miloševič nechává zavraždit opozičního novináře.
Balkánská naděje
„Jsi další na seznamu,“ dozvídá se demokratický politik a prchá do Černé Hory. Miloševičova éra ale pomalu končí, ten pod tlakem odstupuje z funkce prezidenta.
V lednu následujícího roku se Zoran Djindjič stává premiérem a okamžitě koná – svého soka vydává Mezinárodnímu tribunálu v Haagu.
Srbský předseda vlády zažívá podobné ovace jako kdysi Václav Havel (1936–2011), o setkání s ním stojí snad všichni západní politici. Djindjič chce konsolidovat moc a udělat z balkánského státu moderní demokratickou zemi.
Jeho údajným cílem je vstup Srbska do Evropské unie. Zároveň objevuje kostlivce ve skříni v podobě tajné policie, jejíž někteří členové jsou věrni Miloševičovi. Osudného 12. března 2003 vystupuje Djindjič z vozu, po pár vteřinách jeho tělo provrtá kulka.
Trefa zasahuje srdce, a tak naděje na záchranu je takřka nulová. Srbsko se noří do smutku, vrazi v čele se zosnovatelem Miloradem Ulemkem (*1965) jsou pochytáni. Proces se vleče čtyři roky a umírá při něm nespočet svědků.
Střelec Zvezdan Jovanovič (*1965) odchází se 40ti roky vězení, zosnovatele čeká za mřížemi 137 let.
