Skip to content

Švihák? Žádný lázeňský… Štípal varlata!

V údolích Bílých Karpat zemědělství sotva stačí na obživu. Lidé se musejí otáčet, a tak klestí dobytek, fikají míšky, švihají nožem ostrým jako břitva. Jsou to šviháci…

Podle záznamů se umění šmikání šourků začíná objevovat už v 16. století (pravděpodobně je to ale daleko starší řemeslo). Narkózy neexistují, a když někdo povalí půltunového býka, koně nebo prase, musí klestičský nůž švihat jako když bičem. Jedinou dezinfekcí je pak slivovice nebo prach z cihel. A tak vznikne profese šviháků.

Museum of neutering in Komòa, No. 6. The identification document of a person, who practiced neutering as his job. Neutering was a common job in the village in the past.
Jaká je vaše profese? „Jsem zvěroklestič… prostě švihák.“

Umění pod pokličkou

Miškáři (podle slova míšek neboli šourek) začnou kočovat Evropou a švihají v Německu, Rakousku, Polsku nebo Rusku. Bojkovičtí, slavičínští a komňští zveřoklestiči jsou dokonce tak žádaní, že ještě na začátku 20. století z tisícovky obyvatel Komni kleští na 220 chlapů. Je to výlučně mužská práce, děděná z generace na generaci i s tradičními rajóny. Když se miškáři narodí jen dcera, pokračuje v tradici zeť. Nikdo nemá zájem pustit staletí držené znalosti. Navíc se za to dost slušně platí, protože zvěroklestiči jsou bezmála nepostradatelní. Musejí mít licence a za sebou tři roky učení a čtyři roky praktického klestění (může být souběžné).

3
Otázka, jestli je lepší plemenný hřebec s rozbouřenými hormony, nebo klidný valach využitelný na pole, je docela jasná.

O klestiče je zájem

Vždycky to začíná stejně. Miškáři vyrazí na jaře a vrací se za půl roku na žně. Bojkovičtí zveřoklestiči jsou tak zruční, že třeba koncem 19. století v Praze 90 % šviháků pochází právě z údolí Bílých Karpat. Poznávacím znamením je manšestrový oblek, hůl a přes záda kabela zvaná sanisterka s nejrůznějšími noži. Když už se domů vrátí, mají nejenom hodně slušný výdělek, ale taky plnou tornu nejrůznějších zlepšováků z Evropy. Postupem let se z kdysi chudého kraje stává centrum modernosti. Nejlepší období pro šviháky je 14 let na začátku 20. století. Je o ně enormní zájem, tržby rostou a mohou chodit kamkoli. Problém přijde s první světovou válkou, kdy státy uzavřou kdysi volně průchozí hranice. Někteří skončí, jiní odejdou třeba až do Ameriky.

Bild oben: Vorbereitung zur Niederlegung eines Saubären = männlicher Zuchteber durch einen Sauschneider sowie seinen Hoba = Gehilfen. Sauschneider Michael Gruber (Staigerwirt) geb. 14.3.1922 – gest. 2.6.2000. Sein Helfer ist sein Neffe Thomas Gruber (Bacher-Bauer in Oberweißburg). Foto: Tourismusverband St. Michael im Lungau
Až 90 % pražských zvěroklestičů pocházelo z moravských Bílých Karpat.

Konec šviháků v Čechách

Druhý problém se jmenuje Adolf Hitler (1889–1945), protože s jeho nástupem je vydán zákon, podle něhož se zvířata už nesmějí týrat. Kastrovat se může pouze po narkóze, přičemž narkózu mohou provádět jen zvěrolékaři. A zvěrolékaři dlouhodobě šviháky neuznávají. Po válce veterináři alespoň přistoupí na spolupráci s klestiči, ale jenom za předpokladu, že už nebudou přijímat nové učně. Zdá se to jako soumrak zvěroklestičů v horizontu jedné, maximálně dvou generací. Omyl. Za dalších pět let v roce 1951 vyjde socialistický zákon o zlepšení živočišné výroby. A ten vykonávání zvěroklestičství výslovně zakazuje. Od té doby jsou šviháci jenom v lázních.

maroundpartner.com
Dřív než za čtyři roky se z muže profesionální švihák nikdy nestal.
Foto: Jan Kamenicek, Wikipedia, Sauschneider.info, Maroundpartner.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …