Co patří mezi symboly Austrálie? Bezesporu klokan, koala, Jižní kříž, Vánoce na pláži a také budova opery v Sydney. Tato stavba je mnohými experty považována za jednu z nejpovedenějších, jakou kdy architektova ruka navrhla.

Stavba opery v Sydney je vskutku netradiční. Může připomínat gigantickou mušli, lasturu, škebli, milující se želvy nebo třeba kotvící plachetnici. Záleží jen na představivosti. Unikátnost stavby ještě více zvýrazňuje její umístění;

stojí na břehu moře u sydneyského přístavu.Historie budovy sahá až do roku 1954, kdy byla vypsána architektonická soutěž na výstavu nové opery. Klání se zúčastnilo 233 architektů z 32 zemí.

Vítězem se stal tehdy téměř neznámý dánský architekt Jörn Utzon. Ten přitom v Sydney před tím nikdy nebyl a kompozici svého díla s okolím odhadoval pouze z fotografií.

„Inspirovaly mě listy palem a další motivy ze světa přírody i z historie architektury,“ řekl Utzon.

V Utzonově díle lze najít i další inspirační vlivy, třeba plachetnice z nedalekého přístavu nebo chrámové stavby Mayů a Aztéků, které krátce před vznikem návrhu architekt navštívil.

„Budou to dvě budovy viditelně zavěšené na mušlích jako kus nábytku,“ prohlásil Utzon o svém díle v roce 1962. Nejvýraznějším prvkem stavby se staly právě tyto skořepiny kryté světlými glazovanými a matnými keramickými dlaždicemi. Stavět se začalo v roce 1959. Zprvu probíhalo vše bez problémů, až na neustále stoupající náklady.

Od roku 1965 se však vláda Nového jižního Walesu začala stále více pozastavovat nad ekonomickou náročností projektu. Třenice mezi architektem a vládou vyvrcholily v roce 1966, kdy naštvaný Utzon odjel z Austrálie s tím, že se do země klokanů už nikdy nevrátí.

Dokončení stavby se tedy ujali australští projektanti. Na stavbě bylo třeba provést několik změn, například upravit pro budovu charakteristické betonové plachty. Některé věci se přitom ne zcela podařily.

Sál, který se nyní používá jako operní, byl původně určen pro činohru a tak nemá dostatečně velké orchestřiště. Velký sál zase nemá dostatečné technické vybavení pro operní představení.

Nebo sloupy, na kterých spočívalo pódium, nemohly unést tíži navržené střešní konstrukce. Musely být proto odstřeleny a nahrazeny většími. Budova opery je 183 metrů dlouhá a 118 metrů široká. V nejvyšším bodě dosahuje výšky 67 metrů nad hladinou moře.

Stavba skrývá hned pět samostatných hal. V sálech uvnitř se konají koncertní, operní i divadelní představení. Dále pak jsou tu ještě výstavní prostory, 3 restaurace, 6 barů, knihovna a šedesát šaten.

Opera má celkem 1 000 místností, celková kapacita hledišť je 5 467 míst. Na střechu bylo použito 1 000 000 dlaždic a 6 224 čtverečních metrů skla. Dlaždice, které jsou buď zlatohnědé, nebo bílé, byly vyrobeny ve Švédsku a mají rozměr 12 x 12 cm.

Hmotnost střechy je 27 229 tun, tedy asi stejně jako polovina Titaniku. Návrhy interiéru vznikaly v éře počínajícího kosmického věku a tento vliv je zde patrný. Není bez zajímavosti, že opera má největší divadelní oponu na světě. Je z vlny a pochází z Francie.

Každá část opony má plochu 93 čtverečních metrů. A ještě jedním rekordem se budova může pochlubit: jsou tu největší mechanické varhany na světě, počet jejich píšťal dosahuje cifry 10 500.

Výjimečná stavba spolkla i výjimečné peníze. Během 14 let výstavby bylo proinvestováno 102 milionu australských dolarů, čtrnáctkrát více, než plánoval původní rozpočet.

S financováním strmě rostoucích nákladů pomohla série speciálních loterií, ze kterých se financuje provoz opery i v současnosti. Nakonec v roce 1973 mohla být opera slavnostně otevřena.

Být ekonomickým ředitelem sydneyské opery však není legrace, nedávné odhady ukázaly, že potřebná rekonstrukce budovy vyjde na 20 milionů dolarů. Jörn Utzon a Austrálie se nakonec usmířili.

Dánský architekt za svůj návrh získal v roce 2003 prestižní Pritzkerovu cenu, což je v architektonickém světě obdoba Nobelovy ceny. ocenění převzal právě v sydneyské opeře. Podílel se i na jedné z rekonstrukcí budovy.

Jörn Utzon byl jediným žijícím architektem na světě, který postavil chráněnou světovou kulturní památku. UNESCO totiž zapsalo operu v Sydney coby „fantastickou městskou skulpturu“ na listinu svých světových pokladů. A když v roce 2008 Jörn Utzon zemřel, opera v Sydney se zahalila do černého…