Skip to content

Neposlušným tiskařům hrozil císař utopením!

„Přečtěte si žhavé novinky ze světa,“ vybídne knihkupec své zákazníky. Píše se rok 1526 a v Čechách ani nikde v Evropě ještě žádné noviny neexistují. Tisknou se ale letáky s různými politickými i náboženskými zprávami.

Jeden takový leták nyní vydal český spisovatel a tiskař Mikuláš Konáč z Hodiškova (1480–1546). Titulek se sotva oschlou tiskařskou černí křičí do světa: „O nešťastné bitvě a porážce Uhrův od národa tureckého učiněné“. V současnosti leták historici považují za první tištěnou válečnou zprávu u nás. Obyvatelům českých zemí líčí okolnosti smrti jejich krále Ludvíka Jagellonského (1506–1526) v bitvě u Moháče.

Svoboda tisku nemá ustláno na růžích. K zásahům proti ní dochází i přímo v tiskárnách.
Svoboda tisku nemá ustláno na růžích. K zásahům proti ní dochází i přímo v tiskárnách.

Svobodu v zemi nestrpí

Když na osiřelý český trůn nastupuje po Ludvíkovi Habsburk Ferdinand I. (1503–1564), poměry okamžitě přituhují. Cenzoři zaměřují svoji pozornost na obsah letáků. „Nestrpím, aby si tu každý psal, co chce,“ míní Ferdinand a v roce 1528 vydává dekret, zakazující výrobu a prodej kacířských knih. „Tiskaři a prodavači hanlivých letáků a knih budou bez milosti utopeni,“ vyhrožuje ve svém nařízení. Nemáme ovšem žádné doložené zprávy o tom, že by soud tímto způsobem potrestal nějakého tiskaře, který nařízení neposlechl.

Císař Ferdinand I. si na české tiskaře pořádně posvítí. Těm neposlušným hrozí potrestáním.
Císař Ferdinand I. si na české tiskaře pořádně posvítí. Těm neposlušným hrozí potrestáním.

Pravidelná kontrola skladů

Na Ferdinandův příkaz vzniká komise, která minimálně jednou ročně kontroluje sklady tiskařů, jestli se jim tam nezatoulala nějaká zakázaná publikace. Na tisk je třeba mít patřičná práva a také povolení od panovníka.

Cenzoři pečlivě čtou všechny tiskoviny. Neunikne jim vůbec nic.
Cenzoři pečlivě čtou všechny tiskoviny. Neunikne jim vůbec nic.

Bezejmenní přijdou o hlavu i majetek

Císařská cenzurní komise nepracuje na venkově, a proto tiskaři nesmějí zakládat své podniky jinde než ve městě. Šikulové si s tím ale poradí docela snadno. Tisknou buď anonymně, nebo udávají fiktivní místa, kde k vydání knihy došlo. „Bude-li někdo přistižen, že u tisku neudává své jméno, bude popraven a jeho majetek propadne státu,“ vyhrožují rebelům úředníci z Vídně a roku 1541 vydávají nařízení, které to potvrzuje. Nikdo ho ale příliš nerespektuje.

Foto: wikimedia.org, ctgpublishing.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …