„Máš to nakřivo,“ upozorní jeden mušketýr druhého před přehlídkou na nádvoří paláce. Voják si honem rovná přehoz přes kabát. Latinský kříž s plaménky na konci ramen, poznávací znak královské gardy, musí být rovný, jako když střelí. Nemůže si dovolit udělat si ostudu před francouzským králem.
Francouzský král Ludvík XIV. (1638 – 1715) nařizuje, že vojenské jednotky musí od roku 1670 chodit na přehlídky jednotně oblečené.
Šaty vojáků dostává na starosti státní tajemník pro válku François-Michel Le Tellier, markýz de Louvois (1641 – 1691), který v říjnu 1672 oznamuje:
„Král přidělí každému z vojáků pěchoty jednotný kabát z kvalitního šedého sukna.“ Dosud vojáci pořád řešili problémy s různou kvalitou látky a střihem kabátů a každou chvíli si je v plukovních krejčovských dílnách nechávali přešít. Tomu je teď jednou provždy konec.
Francie diktuje styl Evropě
Pluky v šedobílých uniformách se liší barvou kamizoly a kalhot a počtem knoflíků na patkách a manžetách kabátů. Vzniká první předpis určující střih a barvy i součásti uniforem.
Královská garda mušketýrů přitom musí mít něco extra v podobě modrého přehozu přes kabát. Mondénní Francie od této chvíle diktuje styl vojenských stejnokrojů celé Evropě.
Podlehne generálovu kouzlu
Malíř francouzské revoluce Jacques Louis David (1748–1825) v roce 1793 vytváří jakousi uniformu revolucionáře. Se svým pokusem o národní oděv ale neuspěje.
O čtyři roky později potom podlehne kouzlu stoupající hvězdy Napoleona I. Bonaparta (1769 – 1821). Budoucí císař ho pověřuje malováním svých portrétů v modrozlaté generálské uniformě.
Napoleonův miláček navrhuje pro pěchotu
David se stává panovníkovým dvorním malířem a zasahuje i do podoby uniforem napoleonské armády. Existují tři druhy francouzské pěchoty: granátníci, voltižéři (lehká pěchota se speciálními úkoly v boji) a fysilíři (řadová pěchota).
Typické pro všechny druhy pěchoty jsou modré kabátce s bílými klopami, liší se potom pokrývkami hlavy.
