Domů přibíhá po setmění a ve dveřích ho vítá zkoumavý maminčin pohled. Pozdní příchod přejde mlčením, ale na druhý den už na chlapcovu hlavu létají blesky. Při pobíhání po městě si uhnal pořádnou horečku, a tak má se skauty utrum.
Stačilo by, aby bylo cokoliv jen trochu jinak a český skauting by přišel o jednu z největších postav. Jaroslav Foglar (1907-1999) se postaví osudu a v čele jednoho z oddílů vydrží neuvěřitelných 60 let!
Zákaz od maminky
Dětství má do ideálu daleko, protože kvůli otcově nemocnému srdci mění často adresu. Když živitel rodiny umírá, matka společně s Jaroslavem a jeho bratrem Zdeňkem volí návrat do rodné Prahy.
Foglar se ke skautům nachomýtne vlastně náhodou, spolužáci mu začátkem roku 1920 nabulíkují, že s oddílem může jet zadarmo do Anglie. Nakonec v něm zůstane, ale jen do doby, než se vrátí nachlazený domů.
Rýmu si užene při prodávání losů do Skautské loterie, a tak přichází na řadu zákaz od maminky. O tři roky později to zkouší znovu, tentokrát u trampského oddílu jménem Jestřábi, který shodou okolností vede Foglarův bratr.
Moc se mu v něm nelíbí, a tak přechází k Ohnivcům, a právě tam získává svou přezdívku – Jestřáb. Vypracuje se na zástupce a dělá to, čemu zasvětí celý život, organizuje výlety a hry pro své kamarády.
Do toho také dokončuje studia, získává práci ve velkoobchodu s papírem, volné chvíle ale tráví se skauty. V roce 1925 vstupuje do oddílu Dvojka a po dvou letech se stává vůdce. V čele vydrží úctyhodných 60 roků!
Psaní do šuplíku
Razí teorii, že dobrodružství čeká i kousek za městem nebo ve vedlejší ulici. Zkušenosti promítá také do psaní. Pod rukama mu vznikají povídky, kde hlavní roli hraje ctnost, odvaha a férovost.
Debutuje románem Boj o první místo (1936), poté mládež hltá Hochy od Bobří řeky (1937) a těsně před válkou Rychlé šípy.
Nacistická hrozba naruší Foglarův život, protože jeho oddíl, jež spadá pod organizaci Junák, musí v roce 1940 zastavit svou činnost.
Podobně úřady postupují v případě Mladého hlasatele, novinový plátek přestává vycházet na jaře 1941. Válku prožívá ve strachu, na druhou stranu se snaží pořádat všemožné výpravy.
Se svými hochy se také během roku 1945 podílí na odklízení sutin po náletech. Během tříletého poválečného intermezza se Foglar snaží navázat na předešlé aktivity, jenže přichází komunismus. Nesmí působit na volné noze, a tak bere za vděk vychovatelským místem.
Klepe u něj také StB, jež ho koncem října 1954 donutí ke spolupráci. „Časově ani nervově na to nemám,“ ukončí donášení Foglar. A tak se jeho jméno brzy objeví na seznamu zakázaných autor, rovněž nesmí do roku 1962 nikam psát.
Obrýlený nepřítel státu
Krátce se nadechne během pražského jara, aby se po okupaci vojsk Varšavské smlouvy vrátil zpět k psaní do šuplíku. StB zavádí spis s jeho jménem, tentokrát ho považuje za nepřítele státního zřízení.
Foglar se i nadále stará o svůj oddíl, jehož aktivity různě kamufluje. Nakonec v roce 1987 skládá funkci a závěr jeho života je poněkud hořký.
O pět let později ho přepadne dvojice výrostků, do toho začnou někteří nahlas přemýšlet, proč se Foglar nikdy neoženil. A tak je obviňován z homosexuality, podezření se však neprokáží. Legenda skautského světa odchází na věčnou výpravu v 91 letech.
