Zuby jsou pro spoustu lidí noční můrou, která může za mnohé bezesné noci a kvůli které si prožili řadu perných chvil na zubařském křesle. Obzvláště nenáviděné často bývají ony proklaté osmičky, kterým se říká také zuby moudrosti.

Moudráky jsou opravdu specifické zuby, které často bývají spíše ke vzteku. Jde o třetí stálé stoličky, které se lidem (ne vždy a ne všem) prořezávají v dospělosti mezi osmnácti a pětadvaceti lety – prostě v době, když už člověk trochu zmoudří.

Nejde ale o vítaného parťáka do života. Kromě toho, že se někdy prořežou špatně a je nutné je chirurgicky odstranit, mají také velké sklony se kazit, způsobují záněty dásně a zároveň nám vlastně k ničemu nejsou.

A tak abychom pochopili, proč nás vlastně tento nepříjemný kousek kosti v ústech stále trápí, musíme opět zamířit hluboko do minulosti.

Dříve zachraňovaly

Odpověď se i tentokrát ukrývá u našich předků. Jejich strava byla totiž plná ořechů, tepelně neupravené zeleniny, masa a dalších velmi tuhých a těžce stravitelných potravin.

Stoličky pro ně byly tak naprosto zásadním pomocníkem, bez kterého by bylo možné tehdejší stravu zpracovávat jen velmi obtížně.

Důvod, proč pravěkým lidem narůstaly druhé stoličky v dospělém věku, pak vyplýval z tehdejší reality, kdy lidé o své druhé zuby do svého dvacátého roku života často už přišli. Nové stoličky se tak náramně hodily.

Jenže pak se odehrály tisíce let evoluce, chrup člověka se zmenšil a na nové stoličky je v něm málo místa. Z toho pak vyplývá většina současných problémů.