Habsburský císař Rudolf II. hekne bolestí. V novém oděvu se cítí nesvůj. „Ať sem okamžitě přijde krejčí,“ poručí. Za pomoci sluhů si šaty svlékne a vezme si svůj starý oblek. „Škrtí mne to.
Snáz si ulomím krk, než bych otočil hlavu,“ oboří se pak na krejčovského mistra, který právě vstoupil do jeho komnaty.
„Okamžitě to přešijete a povolíte, jinak mi nechoďte na oči,“ hodí po něm Rudolf II. (1552 – 1612) vztekle zdobený oděv s velikým krajkovým límcem. Ten poslušně sebere šaty ze země a utíká splnit jeho příkaz.
Kronikáři se panovníkovi smějí
Budoucí císař vyrůstá na španělském královském dvoře a v 70. letech 16. století si do Čech přiváží i tehdejší upjatou španělskou módu.
Oděv à la španělský dvůr sice vypadal nádherně, ale „byl nepohodlný, těsný a těžký, spoutával postavu jako krunýř,“ vypráví současná historička módy Ludmila Kybalová.
Dvořané musí v šatech z těžkých vzorovaných látek stát a těm, kterým se dostane výsady sedět, nezbývá než usadit se na podlaze. Ve škrobených šatech to ale jde dost těžko…
Krk spoutaný okružím
Dvůr považuje za nejlepší, aby se panovník téměř nehýbal a jen malou úklonou hlavy dával najevo, že sleduje život kolem sebe. Doboví kronikáři považují takové pohyby za směšné.
Španělské šaty se neobejdou bez orámování hlavy okružím složeným z naskládaných krajek. Nošení efektního límce ovšem císaři působí velké utrpení.
„Krk spoutaný okružím se mohl pohybovat jen minimálně, což zaručovalo důstojné a doslova škrobené vystupování,“ říká současná autorka publikací o dějinách odívání Jana Skarlantová.
Příliš velké krajky
Diktát španělské módy je neúprosný, podřídit se mu musí i Rudolf II. Krajkový límec se zvětšuje, odděluje se od košile a stává se samostatnou částí oděvu.
Podle dobových zkazek se největší okruží nosila v Nizozemí, kde dosáhla takových rozměrů, že jim přezdívali „mlýnský kámen“ a museli kvůli nim dokonce prodlužovat lžíce. Jinak se nositelé límce nemohli ani najíst.
