Způsobilo zdržení u Smolenska krach Němců u Moskvy?

„Nepláču bolestí, ale proto, že jsem si sliboval, že zabiji pět fašistů, než umřu,“ říká v červenci 1941 raněný sovětský voják u Smolenska. Za počáteční nepřipravenost platí Rudá armáda obrovskou daň. Všichni se učí za pochodu a nezkušenost nahrazují obětavostí.

Wehrmacht má jediný cíl: rozdělit Západní front (západní sovětský vojenský okruh) a otevřít si tak cestu směrem na Moskvu. Německá vojska postupují úspěšně až k Minsku.

Právě tam čeká generál Heinz Guderian (1888–1954) více než týden na rozkaz překročit Dněpr. V plánu je obklíčit Smolensk, důležitý dopravní uzel.

Německý generál Heinz Guderian se chystá dobýt důležitý sovětský dopravní uzel.

Početní převaha pomůže

Německé vojsko 2. a 3. tankové skupiny střed útočí 10. července 1941 pod velením polního maršála Fedora von Bocka (1880–1945).

Proti sovětskému Západnímu frontu posílají Němci 29 divizí, mají převahu v počtu pěchoty, tanků, dělostřelectva a letectva. Slaví úspěch.

19. armáda Ivana Stěpanoviče Koněva (1897–1973) nezvládne zadržet nepřítele u Vitebsku a ustupuje ke Smolensku. Tam svádí tvrdé boje s německou 16. armádou. 22. armádu Západního frontu se podaří Němcům rozpůlit a dvě divize dokonce obklíčí.

Třetí německá tanková skupina postupuje a tři armády Západního frontu (16.,19. a 20.) také obklíčí. Druhá německá tanková skupina dobude Smolensk, Oršu a Jelňu a Kričev. Podaří se jí obsadit Mogilev.

Ivan Stěpanovič Koněv se svými vojáky odpor nepřítele nezadrží.

Nečekaný postup

„15. července Guderianova operace přinesla překvapivý úspěch, dnes v 10 hodin ráno jeho tanky dorazily do Smolenska,“ zaznamenává si do svého deníku německý velitel Franz Halder (1884–1972).

Na levém křídle ale už Němci nemají takový úspěch jako na pravém. Sovětský generálplukovník Fjodor Isidorovič Kuzněcov (1898–1961) se vrhá do útoku se svojí 21. armádou. Dobude Bobrujsk a dostává se nepříteli do týla.

Jeho divize překračují Dněpr. Obsazují přívozy na řekách Ptíč a Berezina. Tohle Němci nečekají, a i když tam okamžitě posílají vojska dvou armádních sborů, postup Sovětů nezadrží.

Levé křídlo Západního frontu tak vytvoří obrannou pozici a obejde skupinu německých armád střed z jihu.

Rudá armáda klade nepříteli značný odpor.

Způsobí obrovské ztráty

Operační skupiny, kterým velí generál Konstantin Konstantinovič Rokossovský (1896–1968), mají současně udeřit na Smolensk. Sice nemají dost sil, aby Němce zdolaly, ale přesto jim zkomplikují manévrování.

Sověti zaměstnají všechny německé divize. Některé se potýkají s útoky obklíčené 16. a 20. armády, další musí odolávat útokům operačních skupin, čelit výpadům vojsk za Dněprem, nebo je zaměstnají boje o Mogilev.

Rokossovského operační skupiny pomohou uniknout 16. a 20. armádě z obklíčení. Navíc po téměř měsíc trvajících bojích Sověti zničí 169 německých letadel, připraví Němce o polovinu početní síly tankových a motorizovaných divizí a asi 20 % pěších divizí. Jde o obrovské ztráty.

Němci sice u Smolenska vítězí, ale značně se přitom vyčerpají.

Nepřítele donutí k obraně

Sověti donutí Němce, aby 30. července 1941 přešli do obrany. Chtějí porazit armádu skupiny střed a zabránit jejímu útoku jižním směrem. Situace ale tomu ještě nepřeje, Němcům se naopak povede prorazit obranu rudé 22. armády a 22. srpna 1941 obsadit Toropec.

Ovšem Sověti útočí dál a 4. září 1941 se k sobě přibližují jejich severní a jižní skupiny. Němci si uvědomují hrozbu obklíčení, a tak raději ustupují z Jelni, kterou o dva dny později získají Sověti.

Mezi 29. srpnem a 4. zářím navíc nasazují i více než 460 letadel s cílem zabránit německé 2. tankové skupině v útoku. Ačkoli jí způsobí ztráty, nezadrží ji.

10. září pak Sověti přecházejí do obrany. „Za chyby a nedostatky museli jsme draze platit životy vojáků. Naše ztráty byly vysoké. Kolem 100 000 padlých a odhadem 300 000 zajatých,“ dodává sovětský spisovatel Vladimír Karpov (1922–2010).

Podrobná mapa přesunů Rudé armády a Wehrmachtu během celé operace.

Vojáky zaskočí zima

„Zlomit sovětský odpor v kotli u Smolensku však trvalo déle, než se očekávalo, čímž se Hothův odjezd (odjezd šesti divizí německé armády) zdržel,“ uvádí současný americký autor Robert Kirchhubel.

Německý generálplukovník Hermann Hoth (1885–1971) totiž měl se svojí armádou pomoci obklíčit sovětská vojska na severu a tím zabránit přesunu posil a zásob do Leningradu.

Hitlerův rozkaz přitom zní nejdříve dobýt Leningrad a teprve poté zaútočit na Moskvu. Zdržení se Němcům vymstí. I když u Smolenska zvítězí, přicházejí o možnost útočit na sovětskou metropoli za příznivého počasí.

K hlavnímu městu SSSR se dostanou až v říjnu 1941 brzy je zaskočí krutá ruská zima.