Je postaveno za jedinou noc. Kameny jsou opracovány tak přesně, jako by měla skvost skalního města na svědomí ta nejmodernější technika. Chyba lávky. Město, jež provokuje archeology i turisty, vznikne před více než 2000 lety!
Ruiny bolivijského města Tiwanaku a jeho části zvané Pumapunku leží v nadmořské výšce téměř 4000 metrů. Lákají tisíce turistů – svou krásou i závojem tajemství, který se nedaří odhalit ani o kousek. Dodnes se neví, kdo město založil, ani kdy se tak stalo.
Jisté je jen to, že svou roli plnilo jeden a půl tisíce let a že je největší předinckou megalitickou architekturou Jižní Ameriky.
Nevíme nic!
Fascinující zbytky někdejšího slavného města na sebe prozradí jen úplně malinko. V podstatě se s určitostí nedá při povídání o ruinách Tiwanaku opřít o takřka žádná fakta. Různí se i teorie mapující jeho vznik.
Některé se přiklánějí k pátému století našeho letopočtu, ty odvážnější zase jeho vznik datují do období před 15 000 lety a mnozí jej tak považují za vůbec nejstarší město na planetě Zemi.
O městě, jež se pyšní tím, že se pravděpodobně jedná o nejvýše položené sídlo starověkého světa, toho příliš nenapoví ani materiál, ze kterého je vystavěno.
Použitý kámen není pro oblast vůbec typický a archeologové se domnívají, že jej sem stavitelé museli dopravit z míst vzdálených minimálně několik desítek kilometrů. Jak by to ale stavitelé zvládli?
I dnes, za použití moderní techniky, pohnout s obrovskými masivy není nic jednoduchého. Kameny navíc spojuje zvláštní slitina kovů – materiál, který se v regionu rovněž nenachází.
Laser? Těžko!
Při pohledu na obrovité balvany jen tak ležící v horské krajině musí člověka napadnout otázka, jak je lidé před tolika lety byli schopni opracovat do podoby, kterou vidíme dnes. Linie tak přesné, jako by je někdo narýsoval a ořízl laserem.
V době své největší slávy zcela jistě tvořily pyramidu a jednotlivé kusy vážící i stovky tun do sebe naprosto přesně zapadaly. Jenže jak mohli tvůrci takového výsledku dosáhnout jen za pomoci primitivních nástrojů?
„Takový projekt bez přesných nákresů a plánů není absolutně možné uskutečnit,“ shodují se vědci. Kultura, která město vytvoří, však písmo s největší pravděpodobností nezná a nepoužívá!
Archeologové na stopě
„Jsou to nejpodivnější, nejzajímavější a nejmajestátnější zříceniny Ameriky,“ prohlásí peruánský archeolog Max Uhle (1856–1944) a jistě není daleko od pravdy.
K odkrytí tajemství Tiwanaku se významněji přiblíží jeho bolivijský kolega profesor Carlos Ponce Sanginés (1925–2005), který pomocí metody radioaktivního uhlíku C14 stanoví nejstarší datum existence města na rok 237 před naším letopočtem.
V době největšího rozmachu, o tisíc let později, pak tiwanacká kultura podle něj zaujme rozlohu více než 250 000 km2 a ovlivní pobřežní peruánské kultury, přilehlé horské oblasti a zasáhne až k východním svahům And.
Precizní krásu potká nedbalost místních, kteří zřejmě nedokážou její hodnotu docenit. Z tajemného komplexu toho zbývá žalostně málo a zub času není hlavním viníkem.
Místní nemají pro historii příliš mnoho pochopení, kvádry rozeberou a využijí je na stavbu nových domů. Část jich je dokonce v základech staveb v hlavním městě La Paz, kam tento stavební materiál ve 20. století putuje na korbách nákladních aut.
Tajemství dávné kultury se tak ocitá před nebezpečím lidské lhostejnosti a vypadá to, že nám zůstane navždy neodhaleno.
