Nakládané okurky se u nás tradičně pojí s moravským Znojmem. Jejich historie ve městě sahá až do roku 1572.
Tehdy si zdejší opat Sebastian Freytag (1533‒1585) z kláštera Louka u Znojma nechává dovézt z Maďarska semínka okurek a odvážně se pouští do jejich pěstování.
Nemá ovšem v úmyslu zpestřit stravu svým řádovým bratřím, ale domnívá se, že okurky mohly být účinným lékem proti moru.
Příznivé podmínky přejí nadúrodě
Příznivé klimatické podmínky, především dostatek slunečního svitu a kvalitní půda zajistí, že se této plodině u Znojma mimořádně daří. Do louckého kláštera je dokonce kanálem svedená voda z řeky Dyje. Zavlažuje políčka plná sazenic okurek.
Brzy tu vypěstují větší množství okurek, než zvládnou sníst. Pěstování postupně proniká i za klášterní zdi.
Pokusy o konzervaci
Zdejší lidé proto řeší naléhavou otázku, jak okurky uchovávat. Při prvních pokusech využijí především ocet a stůl, jde o tzv. mléčně kvašené okurky, později vytvoří recept na sladkokyselý lák.
Doslova zlatou éru pak zdejší okurky zažívají na konci 19. století, kdy ve Znojmě založí konzervárnu Moritz Felix a pětilitrovky naložených okurek s logem kocoura Felixe se v Evropě stávají mimořádně žádané.
