K létu prostě patří zmrzlina. Kornoutek s obrovskou nadýchanou čepicí upadne na chodník. Sladký krém se rozstříkne všude kolem. „Neumíš dávat pozor?“, vynadá maminka holčičce.
Dívenka se s provinilým výrazem dívá na roztékající se smetanovou kaluž a natahuje moldánky.
„Mami, koupíš mi novou, viď?“, žadoní se slzami v očích. Určitě to znáte sami. Objednáte si v horku do kornout téhle laskominy a nešetříte. Jeden kopeček smetanové dobroty, na něj přijde druhý a třetí. Líznete a nehoda je na světě.
Část nálože zmrzliny se poroučí k zemi. Kdy a kde ale smetanová vznikla? Prvenství v přípravě smetanové zmrzliny v moderním pojetí patří Mongolsku.
Šlo vlastně o náhodu, protože různé nápoje z kozího, kobylího nebo velbloudího mléka ve velmi chladném prostředí poměrně snadno zamrzaly. Recept prý objevil a přivezl do Evropy na konci 13. století už Marco Polo (1254–1324).
Mls nejenom pro královskou svatbu
Historikové si donedávna mysleli, že první zmrzlina, vyrobená roku 1600 na svatbě Marie Medicejské (1575–1642) a francouzského krále Jindřicha IV. (1553–1610) ze sněhu, soli, citrónů, cukru, vaječných bílků a mléka, se na dlouhá staletí stala záležitostí jenom pro bohaté.
Melissa Calaresuová, historička z cambridgeské univerzity, ale už v roce 2009 publikovala něco jiného.
Zkrátka nepřijdou ani nejnižší vrstvy
Podle Calaresuoví si pochoutku brzy oblíbily mnohem širší společenské kruhy hlavně ve městech jako je Neapol. Dokazují to různé oficiální záznamy.
Například anglický autor cestopisů Henry Swinburne, který se do Neapole dostal v roce 1780, píše:
„Vášeň pro ledovou vodu je tak velká a v Neapoli tak rozšířená, že nikdo, pouze žebráci by ji pili v přirozeném stavu a podle mého názoru ani nedostatek chleba by nebyl takovým selháním jako nedostatek sněhu.“
