K létu prostě patří zmrzlina. Kornoutek s obrovskou nadýchanou čepicí upadne na chodník. Sladký krém se rozstříkne všude kolem. „Neumíš dávat pozor?“, vynadá maminka holčičce.
Dívenka se s provinilým výrazem dívá na roztékající se smetanovou kaluž a natahuje moldánky.
„Mami, koupíš mi novou, viď?“, žadoní se slzami v očích. Určitě to znáte sami. Objednáte si v horku do kornout téhle laskominy a nešetříte. Jeden kopeček smetanové dobroty, na něj přijde druhý a třetí. Líznete a nehoda je na světě.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Část nálože zmrzliny se poroučí k zemi. Kdy a kde ale smetanová vznikla? Prvenství v přípravě smetanové zmrzliny v moderním pojetí patří Mongolsku.
Šlo vlastně o náhodu, protože různé nápoje z kozího, kobylího nebo velbloudího mléka ve velmi chladném prostředí poměrně snadno zamrzaly. Recept prý objevil a přivezl do Evropy na konci 13. století už Marco Polo (1254–1324).
![Někdy může být těch zmrzlinových kopečků trochu moc. FOTO: pixabay](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/07/2-41-768x512.jpg)
Mls nejenom pro královskou svatbu
Historikové si donedávna mysleli, že první zmrzlina, vyrobená roku 1600 na svatbě Marie Medicejské (1575–1642) a francouzského krále Jindřicha IV. (1553–1610) ze sněhu, soli, citrónů, cukru, vaječných bílků a mléka, se na dlouhá staletí stala záležitostí jenom pro bohaté.
Melissa Calaresuová, historička z cambridgeské univerzity, ale už v roce 2009 publikovala něco jiného.
![Cestovatel Marco Polo prý do Evropy přivezl recept na smetanovou zmrzlinu. FOTO: Lotho2/Creative Commons/CC BY-SA 3.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/07/3-41-768x762.jpg)
Zkrátka nepřijdou ani nejnižší vrstvy
Podle Calaresuoví si pochoutku brzy oblíbily mnohem širší společenské kruhy hlavně ve městech jako je Neapol. Dokazují to různé oficiální záznamy.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Například anglický autor cestopisů Henry Swinburne, který se do Neapole dostal v roce 1780, píše:
„Vášeň pro ledovou vodu je tak velká a v Neapoli tak rozšířená, že nikdo, pouze žebráci by ji pili v přirozeném stavu a podle mého názoru ani nedostatek chleba by nebyl takovým selháním jako nedostatek sněhu.“