Skip to content

Zmizela uherská koruna v pokladnici českého krále Přemysla Otakara II.?

„Ještě Štěpánovi ukážu,“ naštve se uherská princezna Anna, když se v roce 1270 chystá na útěk ze své vlasti. Míří do Čech, kde hledá azyl před nenávistí svého bratra. Štěpánovi V. natruc si na cestu přibalí i nejcennější klenot, který uherská země má.

Útočiště najde Anna Uherská (1226/1227 – kolem roku 1274), dcera zemřelého uherského krále Bély IV. (1206 – 1270), na pražském dvoře svého zetě, českého panovníka Přemysla Otakara II. (kolem 1233 – 1278). „Hned po Bélově smrti (3. května 1270) došlo k emigraci části uherské elity k Přemyslovi,“ líčí rychlý spád událostí český historik Vratislav Vaníček (*1947). Přemysl si v roce 1261 vzal za manželku Anninu dceru Kunhutu Uherskou (1245 – 1285) a princezna má proto na Pražském hradě dveře otevřené. Kromě početného doprovodu si s sebou z Uher bere i spoustu truhlic naplněných šatstvem a osobními potřebami. V jedné z nich se lesknou zlaté poklady a pravděpodobně mezi nimi nechybí ani královská koruna. „To byla zajímavá okolnost, naznačovala, že Přemysl by mohl ovlivnit volbu budoucího (uherského – pozn. red.) krále,“ objasňuje královy úmysly Vaníček.

Uherský král Béla IV. bojuje se svým českým protějškem Přemyslem Otakarem II.

Otec bojuje proti synovi
V posledním roce svého života vede panovník Béla IV. velké boje se svým synem, Štěpánem V. (před rokem 1239 – 1272). Už v sedmi letech Štěpána nechal korunovat mladším uherským králem, ale společné vládě se stále brání. Syn proto v roce 1258 vyšle proti otci vojsko a přesvědčí ho, aby mu předal vládu nad Sedmihradskem (dnešní Rumunsko). Jenže tím spory nekončí. „Upřednostňujete mého mladšího bratra a sestru,“ vyčítá Štěpán Bélovi o tři roky později a další válka je na spadnutí. Arcibiskupům z uherské Ostřihomi a Kaloče se sice nakonec podaří mezi oběma znepřátelenými králi sjednat v roce 1262 mír, ten ale vydrží pouhé dva roky. Štěpán navíc nemůže vystát své sourozence, otcovy oblíbence Bélu (asi 1245 – 1269) a Annu.

Král železný a zlatý Přemysl Otakar II. nabídne svůj dvůr jako útopčiště příbuzné.

Rychlý úprk se zlatem
Pro starého krále znamená smrt syna Bély v roce 1269 velkou ránu. Princezna Anna využívá této situace a rychle získává nad otcem téměř neomezený vliv. Ten už Štěpánovi nevěří a sepíše poslední vůli, ve které odkazuje trůn své dceři Anně a jejím následovníkům, Anninu zeťovi, Přemyslovi Otakarovi II. Mezi českým a uherským panovníkem tehdy panuje příměří, navíc Přemysl při sporech stojí na straně Bély IV. proti Štěpánovi. Sotva ovšem zemře Béla IV., musí Anna před Štěpánovým hněvem utéct z Uher. „Podle rakouské kroniky sepsané krátce po události s sebou vzala dvě zlaté koruny, vládcovo žezlo, zlaté jídelní soubory a jiné předměty zdobené drahými kameny,“ líčí maďarské autorky Éva Kovácsová a Zsuzsa Lovagová. Poklady prý princezně svěřil už její otec, aby se jich nezmocnil Štěpán. Ten má proto důvod sestru nenávidět.

Tyto korunovační klenoty používají uherští králové od 13. století. Jejich předchůdkyně zřejmě skončily v pokladnici českého krále.

Přivlastnil si diadém?
Legendu o koruně, kterou si 1. ledna 1001 nasazuje první uherský král Štěpán I. Svatý (kolem roku 969 – 1038), poprvé sepisuje kolem roku 1100 rábský biskup Hartvik. O klenot Štěpán údajně předtím požádal papeže Sylvestra II. (kolem 950 – 1003) a skutečně ho od hlavy církve dostal. Kovácsová s Lovagovou vysvětlují, že o tom, jak vypadala původní koruna a kam se poděla, neví nikdo nic. Podle jedné teorie ji poslali zpátky do Říma, podle druhé za její ztrátu mohou boje o Štěpánovo následnictví. Třetí tvrdí, že ji získal český král.

 

Štěpána I, korunuje rábský biskup Hartvík.

Vzdává se odznaků moci
16. října 1270 přivážejí loďky oba panovníky, Přemysla i Štěpána, na ostrůvek uprostřed Dunaje u Prešpurku (dnešní Bratislava). „Moje požadavky jsou oprávněné,“ vznáší při jednání nároky na alpské země Přemysl. Štěpánovi diplomaté nejsou příliš pohotoví. „Uznávám vaše práva na Štýrsko, Korutany, Kraňsko (v dnešním Slovinsku – pozn. red.) i Vindickou marku (území na pomezí Chorvatska a Kraňska – pozn. red.),“ souhlasí proto nakonec uherský král. Všechno potvrdí mírová smlouva, podepsaná v červenci roku 1271. Zmiňuje se i o vzácných klenotech. Štěpán se v ní jménem svým a svých nástupců vzdává „De Insigniis regalibus“, královských insignií! Ty zůstávají v Čechách a podle dokumentu zahrnují „korunu, meč, sedlo, zlaté šperky, nádobí a další poklady“.

Když Přemysl Otakar II. zemře na Moravském poli, Rudolf I. Habsburský pošle Čechům vzkaz, aby vrátili uherské korunovační klenoty.

Okamžitě vraťte, co vám nepatří!
Uhersko-český mír ale netrvá dlouho. Už v roce 1272 znovu vypuká válka mezi Přemyslem Otakarem II. a Štěpánovým nástupcem Ladislavem IV. Uherským (1262 – 1290). Uherskou stranu už řadu let podporuje i římský král Rudolf I. Habsburský (1218 – 1291), který v roce 1276 vyzývá k návratu koruny do Uher. Přemysl Otakar II. ale vytrvale odmítá a jako vysvětlení uvádí příbuzenské vazby s Ladislavem IV. „Vraťte klenoty,“ vzkazuje do Čech Rudolf ještě jednou po Přemyslově smrti v roce 1278. Ani tentokrát ale neuspěje a po královském diadému podle Kovácsové a Lovagové úplně mizí stopy. Z uherských klenotů se dodnes zachoval jenom meč svatého Štěpána, součást svatovítského pokladu.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Osobnosti
Zobrazit více …