Kněz Vavřinec Leander dostává přízvisko Rváčovský, což je trefné, protože se hádá se svými nadřízenými v církvi i s lidmi. Stává se stoupencem Jana Husa a svůj názor má i na slavení Vánoc.
Má velkou rodinu, manželku s 11 dětmi. Farníci ale Vavřince Leandera (1525-1591) moc neposlouchají. Lepší je, když mlčí a píše. Jeho spisky jsou úspěšnější, než jeho řeči. Přímo přetékají jadrnými výrazy, a to mají lidé rádi.
Jasný pohled má i na Vánoce. Jediné, co má být součástí svátků, jsou modlitby a tiché rozjímání. Základem je štědrovečerní mše. Pokud by děti od něj chtěly nějaký dárek, mají smůlu. Proč? Zdůvodní to tím, že se opět stěhovali.
A stěhovali se mockrát, protože Rváčovský pro svoji povahu nikde dlouho nevydržel. S oblibou totiž někoho kritizoval.
Jednoduchý jídelníček
S oslavou Vánoc je to tehdy tak, že pravidla určuje církev. Prosinec, tedy advent, je ve znamení půstu. Žádné kulinářské orgie nejsou přípustné, lidé se mají modlit a věnovat se meditaci.
To je podle Rváčovské základem správného životního stylu dobrého křesťana v době adventu. Na jídelníčku lidé mají na Štědrý den hlavně černého kubu. Další součástí rituálů je věštění, jaký bude příští rok. A samozřejmě se čeká na zlaté prasátko.
Veselé bohoslužby
Ovšem lidé se přísnými pravidly moc neřídí a rádi je porušují. To se Rváčovskému vůbec nelíbí. V díle Náprava metodou kratochvilných řečí odsuzuje jejich chování. No do vrchnosti se také pouští o sto šest.
V žaludku mu leží jejich obžerství, opilství a bezbožnost. Vadí mu i to, že na večerních adventních pobožnostech vigiliích žádná zbožnost nepanuje a jsou spíš centrem veselí.
