V 19. století, kdy jsou sibiřské ledové planiny teprve objevovány západním světem, přicházejí z těchto končin zprávy o podivných tvorech. Co jen to může být?
Svědectví o zvířatech žijících v sibiřském podzemí ve svém díle Život zvířat líčí německý zoolog Alfred Edmund Brehm (1829–1884).
Jakýsi diplomat na cestě do Číny se podle něj doslechl o obrovských, až čtyři metry vysokých zvířatech s dlouhou a širokou hlavou a medvědíma nohama.
„Žije a přebývá pod zemí, při svých podzemních cestách zatahuje svou mohutnou hlavu a hned ji zase vystrkuje a tím si klestí cestu, kterou razí zuby,“ cituje Brehm zprávu z roku 1692. Potravu prý hledá v bahně, ale jakmile se dostane na písek, umírá, protože z něj nemůže vytáhnout nohy.
Umírá také v případě, když se dostane na vzduch.
Jde o skutečný popis neznámého podzemního tvora, který žije v neprobádaných končinách věčného sněhu, nebo si takto romantický popis zvířete vymysleli tamní obyvatelé po nálezech mamutích těl hluboko v ledu?
