„Dá-li každý obyvatel desetinu své úrody, nepoškodí ho to a chudým tím pomůže,“ vybídne jeden z biskupů své souvěrce na církevním sněmu ve francouzském Tours roku 567. Muži vážně pokývají hlavami.
Jenže někteří z nich už přemýšlejí, jak alespoň část vybraných daní získat pro sebe…
„Všichni křesťané mají za povinnost odevzdávat církvi desetinu ze své úrody nebo chovu zvířat,“ usnesou se biskupové na dalším z církevních sněmů, tentokrát v Mâconu (na východě dnešní Francie asi 60 kilometrů severně od Lyonu) roku 585. Nařízení se stává zákonem.
Za vesnicemi a městy vznikají desátkové stodoly, kam putuje obilí, ovoce nebo zelenina. Součástí daní se ale stávají také ovce, kozy a krávy. Církevní hodnostáři si řeknou o svůj díl z poplatků.
Na svoji obhajobu se ohánějí biblickou citací apoštola Pavla, který v Novém zákoně říká: „Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu“.
S chudými se dělit odmítají
Mnozí lidé ale vidí v daních především snahu duchovních obohatit se na jejich úkor. Jedním z mála papežů, který se skutečně dělí o desátky s chudými, je Řehoř I. Veliký (asi 540–604).
„Prvního dne každého měsíce rozděloval chudým obecně tu část církevních důchodů, která byla vyplácena v naturáliích,“ zapisuje o něm jáhen (duchovní, který přijal nižší svěcení) Jan.
V době Řehořova pontifikátu v letech 590–604 dostávají chudí lidé z dávek nejenom obilí, ale také víno, sýr či zeleninu a dokonce i maso nebo slaninu. Další Svatí otcové už tak štědří nejsou.
Král podporuje církev
Není proto divu, že se poddaní bouří. „Vybírání desátků bylo stálým pramenem sporů a panovalo obecné mínění, že duchovní mají větší zájem na desátcích než na učení stáda,“ píše anglický historik Arthur Leslie Morton (1903–1987).
Spory o daně začínají přerůstat v krvavé masakry. Dánský král Knut IV. (asi 1042–1086) se snaží upevnit a stabilizovat svoje království. Je silně věřící a velmi podporuje církev a její politiku. To se mu ovšem stane osudným.
Vražda přímo v kostele
Proti tvrdému panovníkovi, který si nárokuje absolutní moc nad svými poddanými, povstanou začátkem roku 1086 sedláci v oblasti Vendsyssel, nejsevernější části Dánska.
Král před nimi prchá a nalezne úkryt v kostele svatého Albana ve městě Odense na dánském ostrově Fyn. Jenže vzbouřenci ho 10. července téhož roku doženou. Zavraždí ho v kostele přímo před oltářem.
Latinsky psaná kronika z diecéze kláštera v Roskilde nedaleko Kodaně, nejstarší souvislý popis dánských dějin v období let 826–1140, pak tvrdí, že příčinou celého povstání proti panovníkovi se stalo zavádění „nové a bezprecedentní daně zvané desátek“.
