12. května 1743 se v Praze koná velkolepá událost. Marie Terezie je ve Vladislavském sále Pražského hradu korunována českou královnou. Na trůnu ji ovšem nečeká jednoduchý život.
Marie Terezie, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (1717–1780), která vládla Habsburské monarchii letech 1740–1780, byla panovníci, která do systému stagnující říše přinesla mnohé inovace a znovu ji zařadila mezi evropské mocnosti.
Její cesta k trůnu a vláda ovšem i přes smluvně zajištěné nároky nebyla vůbec jednoduchá a nová císařovna musela být politicky velmi obratná, aby s neustále se vyvíjející situací udržela krok.
Problémy stárnoucí říše
Mladá Marie vyrůstá v době, kdy je Habsburská monarchie vývojově ve slepé uličce, na rozdíl od většiny tehdejších mocností, jako jsou Prusko, Francie či Anglie, které již dávno upustily od zastaralého feudálního systému.
Habsburská monarchie jej přesto nadále využívá. Téměř v každém odvětví státní správy či armády bují korupce a často i více či méně otevřený odpor vůči panovnickému dvoru. Habsburský trůn tak postupně ztrácí svůj vliv a území.
Největší rána přijde v roce 1735 po válce o polské dědictví, kdy Habsburkové ztrácejí kontrolu nad bohatými italskými državami Neapolí a Sicílií výměnou za několik menších italských měst.
Pragmatická sankce
To však není vše. Habsburský trůn sužuje i nedostatek mužských následníků trůnu. Dětská úmrtnost je v této době vysoká a vládnoucí rody nejsou výjimkou, a to i přes nesrovnatelně lepší péči, než mají jiné vrstvy obyvatel.
Dospělosti se proto spousta dětí nedožije.
Současný Habsburský monarcha Karel VI. (1685–1740) sice nepočítá s tím, že by neměl mužského potomka, ale ze strachu, aby se po jeho smrti neujmul vlády někdo z jiné habsburské pokrevní linie (tehdy byli Habsburské rod zastoupeni v mnoha evropských královských rodech), vydává v dubnu roku 1717 takzvanou Pragmatickou sankci, která zavazuje ostatní linie Habsburků k nedělitelnosti středoevropských území.
Když vymřou muži
Přirozeným nástupcem Karla VI je jeho syn Leopold. Ten ovšem umírá ve věku sedmi měsíců. Jeho starší sestra Marie Amálie umírá ve věku šesti let.
Za normálních okolností by bylo v habsburské monarchii nepřípustné, aby na trůnu seděla žena.
Ovšem díky ratifikaci Pragmatické sankce, které postupně přijímají všechny Habsburské državy, je ustanoveno, že trůn může v případě, kdy panovník nemá mužské potomky, převzít i žena.
To není ovšem ani ve zbytku Evropy obvyklé a např. španělský monarcha (který je též z rodu Habsburků) požaduje, aby se Karel VI. vzdal nároku na španělský trůn.
Tomu nezbývá než se tomuto požadavku podvolit, stejně jako mnoha jiným, které vznášejí evropské státy, v jejichž čele jsou Habsburkové. Marie Terezie se však stává již ve svých dětských letech oficiální následnicí trůnu.
Manželství jako mocenský svazek
Habsburský rod si své mocenské postavení v Evropě udržuje především obratnou sňatkovou politikou, často uzavírají sňatky i pokrevní příbuzní. Tehdejší manželství bylo výhradně ekonomicko-politickým nástrojem, nikoliv aktem lásky.
Stejně tak jako arcivévodovi, i budoucí arcivévodkyni je potřeba najít vhodný protějšek. Ten pro Marii Terezii alespoň navenek přichází v podobě Františka Štěpána Lotrinského, který pochází z bourbonsko-habsburské dynastie.
Otec Marie si jej velice oblíbí. Mezi touto potenciální manželskou dvojicí je velký věkový rozdíl, to ovšem není jediná překážka.
Francie, která si činí nárok na území Lotrinska, by tento svazek mohla považovat za ohrožení svých zájmů a mohlo by dojít k válce, kterou by habsburská monarchie nemusela vyhrát. Nakonec se tak stane a Lotrinsko se ocitá pod francouzskou kontrolou. To však dává zelenou plánovanému svazku.
Nástup na trůn
20. října 1740 umírá Karel VI. a Marie Terezie se stává arcivévodkyní rakouskou, vévodkyní lotrinskou a toskánskou. Nástup nového panovníka je vždy složitou záležitostí, navíc Marie není nijak výjimečné vzdělaná v oblasti politiky a vládnutí.
Toho si je vědom i pruský panovník Fridrich II. Veliký a několik dní po jejím nástupu na trůn žádá po Marii Terezii, aby Prusku přenechala oblast Slezska a také aby se vzdala trůnu ve prospěch svého manžela.
Zadává též nesplnitelné časové ultimátum a po jeho vypršení vojensky obsazuje Slezsko. Marie podniká protiakci, ale je se svou armádou (která je v početní nevýhodě a ve špatném stavu) 10. dubna 1741 poražena v bitvě u Mollwitz.
Toho využívá i Francie a také Bavorsko a Sasko, které se přidávají na stranu Pruska s cílem co nejvíc si urvat z oslabené říše.
Podpora za ústupky
Marie Terezie se teď může obrátit pouze na Uhry, které jsou součástí habsburské monarchie. Jejich podpora ale není vůbec jistá. Stejně jako v mnoha jiných državách se i zde objevují mnozí, kteří nesouhlasí s tím, že je na trůnu žena.
Arcivévodkyně si ovšem díky obratnému jednání a také ústupkům získává Uhry na svou stranu, a ti jí poskytují vojenskou podporu.
I přes tento úspěch se však musí Marie Terezie vzdát území Slezska pro zachování míru, což je ovšem lepší volba než pokračovat ve válce, která by pro ni nejspíše nedopadla vítězně.
Boje to ale nejsou poslední a „války o rakouské dědictví“ trvají až do roku 1748. Prozatím je tento konflikt ukončen tzv. berlínským mírem v roce 1742.
Českou královnou
12. května 1743 je Marie Terezie korunována českou královnou. Co se týče vztahu k českým zemím, objevují se zmínky o jejím negativním vztahu k zemím Koruny české (údajně se měla o české koruně vyjádřit jako o šaškovské čepici).
Tato slova jsou ovšem pronesena spíše v žertovném kontextu a císařovna v českých zemích stráví více než rok. Také je během pokračování konfliktu mezi Pruskem nehodlá vydat za žádnou cenu, i když si je Prusko nárokuje.
Marii Terezii se následně podaří v roce 1743 uzavřít spojenectví s Anglií a vojensky potlačit mocenské ambice Francouzů ve střední Evropě.
Prusko nemá dost
Fridrich II. ovšem v roce 1744 mír poruší, jeho armáda znovu pochoduje do českých zemí a společně s francouzským vojskem obsazuje Prahu.
Marii Terezii se znovu přestává dařit i na jiných místech, jako například v rakouském Nizozemí, kde i s podporou Anglie prohrává znovu proti Francii. Vypadá to, že habsburská monarchie je odsouzena k další potupné prohře a odstoupení dalších území.
I když se daří Marii Terezii Prahu po nějaké době získat zpět, následný mír, který je sjednán prostřednictvím Anglie v Drážďanech 25. prosince 1745, nutí Marii, aby se nadobro zřekla Slezska ve prospěch Pruska.
Mír je to sice víceméně velkorysý, ovšem jen dočasný. Válka ještě zdaleka neskočila.
Ruská panovnice spojencem
Na ruském trůnu sedí v roce 1746 Alžběta I. Dvě mocné ženy na trůnech evropských mocností mají mnoho společného.
Kromě toho, že jsou o svá postavení nuceny tvrdě bojovat, aby je obhájily, tak také sdílejí silnou nenávist k pruskému státu, který představuje ohrožení ruských ambic v Polsku a habsburských ambic ve střední Evropě.
Tyto společné zájmy vedou k postupnému sbližování obou zemí a v roce 1746 spolu obě panovnice podepíší dohodu o vzájemné pomoci v případě války s Pruskem.
Zároveň také Marie Terezie ruší odstoupení Slezska a v případě agrese ze strany Pruska si jej chce nárokovat zpět. Další velký konflikt v sérii menších je na obzoru, ovšem než se tak stane, stačí zasáhnout diplomacie.
O Marii bez Marie
Anglie a Francie již nadále nehodlají přihlížet neustálým konfliktům, a tak požádají Marii Terezii, aby se konečně zasadila o finální ukončení konfliktu. To ovšem Marie Terezie nehodlá udělat.
Ví, že by byla schopna Slezsko získat zpět, neboť má podporu ruské panovnice. Evropské mocnosti jsou však toho názoru, že již bylo krveprolití dost, a v roce 1748 dohodnou předběžný mír, který habsburské arcivévodkyni v podstatě přednesou jako hotovou věc.
Rusko se k této otázce staví neutrálně a jeho podpora není jistá. Anglie i Francie jsou ochotny garantovat po odevzdání Slezska habsburské hranice a taktéž jsou všechny hlavní evropské státy ochotny finálně potvrdit Pragmatickou sankci.
Marie Terezie nakonec na tyto podmínky přistupuje a 18. října 1748 je podepsán konečný mír.
Čas reformovat?
Když je válka o rakouské dědictví konečně po osmi letech ukončena, habsburská monarchie z ní vyjde poměrně dobře. Ztráta Slezska je sice nepříjemná, ovšem není fatální, navíc Marie Terezie jej hodlá při první příležitosti získat zpět.
K tomu však potřebuje naplnit státní pokladnu, která je vyčerpaná, a zotavit monarchii z utrpěných porážek a války.
Pokud je Marie Terezie z vojenského hlediska považována za průměrnou panovnici, na poli diplomatickém a reformačním je jednou z nejdůležitějších osobností evropské historie.
Než se však do reforem bude moci naplno pustit, je třeba opět reagovat na politickou situaci v evropské politice, která se někdy mění rychleji než počasí.
Z nepřítele spojenec
Anglie se obává ohrožení svých zájmů v Hannoveru, který je pod britskou kontrolou, ze strany Pruska. I když je spojencem Marie Terezie, dostává se do situace, kdy je Fridrich II. lepším spojencem než Rakousko.
Naopak Marie Terezie si uvědomuje, že pokud má získat zpět Slezsko, potřebuje mocného spojence v podobě Francie. K tomu přispívá i fakt, že se Marie Terezie stále cítí zrazena Anglií a její vnucenou mírovou smlouvou.
Po sérii tajných jednání mezi evropskými zeměmi (kdy v podstatě každý vyjednává s každým o možném spojenectví) se zcela obracejí karty v evropských spojeneckých smlouvách. Anglie je nyní spojencem Pruska a Francie se stává spojencem Rakouska. Konflikt přichází vzápětí a vstupuje do dějin jako sedmiletá válka.
„Nultá“ světová válka …
29. srpna Friedrich II. napadne bez vyhlášení války Sasko, které je spojencem Rakouska. Do války tedy vstupuje i Anglie jakožto spojenec Pruska.
Konflikt se vzápětí přenese i do Severní Ameriky, kde spolu začnou soupeřit anglické, francouzské a částečně i španělské kolonie. Válka se odehrává také na Pyrenejském poloostrově mezi Portugalskem a Španělskem.
Dále také propuká konflikt mezi Bengálském a Británií v Indii a také v západní Africe. Válka si nakonec vyžádá obrovské oběti. Některé evropské státy přicházejí až o deset procent své populace.
Z války vycházejí nejlépe Anglie a Prusko, které si zachovají nejlepší výchozí pozici pro budoucí expanzi, nicméně o vítězství se hovořit nedá. Tato válka se dá nejlépe popsat jako válka opotřebovávací, kdy bylo cílem druhou stranu co nejvíce poškodit.
Rakousko vychází z konfliktu daleko hůře než jeho protivník Prusko, ovšem ani to Marii Terezii nezastaví v jejích reformách.
Armáda je jen začátek
Kromě armádních reforem, kdy asi největší změnou je to, že se konečně začnou na vedoucí pozice dosazovat velitelé podle svých schopností, a ne podle svých známostí, v roce 1751 také zakládá ve Vídni první vojenskou akademii v rakouských zemích.
Přicházejí velké změny i v oblasti státní správy. Moc státních orgánů je omezena či jsou její důležité kroky podřízeny panovnici a je stejně jako armáda profesionalizována.
Od roku 1770 je zavedeno jednotné trestní právo v českých a rakouských zemích, zvané Constitutio Criminalis Theresiana.
Nutno podotknout, že ačkoliv je toto nové trestní právo v mnohém modernizované a dá se označit za přelomové, dosud zde lze nalézt prvky ryze středověkého charakteru, např. tresty za praktikování čarodějnictví.
Moderní katastrální systém
Mezi další převratnou reformu lze zařadit Tereziánské katastry, které odstranily nedostatky a zmatečné formulace z dřívějšího ustanovení Berní ruly, která byla vytvořena před více než sto lety a ve velkém spěchu, tudíž byla velice neefektivním nástrojem k řešení katastrálních záležitostí.
Tereziánské reformy tento systém zmodernizovaly, např. zavedly do záznamů půdu poddanskou, panskou i církevní a vytvořily systém bonity půdy na osmi úrovních (to je více než dnes).
Také poprvé v historii dochází k tvorbě map, ty ovšem nemají jednotné zpracování, a proto se příliš nevyužívají.
Robota a cla
Robota je velice neoblíbenou činností, která u poddaných často vyvolává nepokoje a povstání.
Marie Terezie v důsledku osvícenských reforem, ale také kvůli následkům neustálých válek a hladomoru (a také povstání na začátku roku 1775) vytváří takzvaný Robotní patent. Ten značným způsobem ulevuje poddaným v robotních povinnostech, některým až o polovinu.
Jedná se o velkou vzpruhu pro produkci potravin a porodnosti. V konečném důsledku má za následek i značný hospodářský růst. V oblasti měst a řemesel se stát angažuje v podpoře manufaktur, výroby skla, papíru a textilu.
Jsou zavedena cla a stát chrání podniky před konkurencí ze zahraničí (především pak z Anglie). Je též zaveden tolar jako jednotná měna a první papírové peníze, zvané bankozettel.
Budovy a školství
Ohňový patent, který je vydán v roce 1751, vůbec poprvé definuje, jakým způsobem a z jakých materiálů mají být stavěny budovy, aby se předešlo nekontrolovatelnému šíření případných požárů, které jsou ve středověku i novověku často naprosto devastující.
Jedná se v podstatě o první moderní zákon o požární ochraně. Je také zavedeno číslování domů, a to i na vesnicích. Marie Terezie zakládá všeobecnou vzdělávací povinnost (nikoliv však povinnou školní docházku).
Rozporuplné hodnocení
Marie Terezie umírá 29. listopadu 1780 ve Vídni. Co se týče našich dějin, její přínos pro země Koruny české je rozporuplný.
Svým zrušením České dvorské kanceláře v roce 1749 a dalšími jejími reformami se staly země Koruny české de facto provincií habsburské monarchie, ovšem mnohé její reformy měly na české země dopad velmi pozitivní.
Co se týče obecných dějin, díky své obratné politice a řadě reforem si císařovna právem vysloužila své nesmazatelné místo v historii úspěšných panovníků evropských mocností.