Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.

Lidové pohádky bývaly lechtivých motivů, vulgarit a jadrného humoru plné. Vyprávěli si je totiž hlavně dospělí, třeba pro zpestření dlouhých zimních večerů.

K proměně těchto často velice nekompromisních a temných příběhů v dětskou zábavu před usnutím došlo až v průběhu 19. a 20. století.

Odstraněna byla jak do té doby zcela běžná sexualita, tak násilí nabírající celého repertoáru forem. Od zohavení přes zabití až po kanibalismus spáchaný na hlavním hrdinovi (pohádka Jalovcový keř).

„Při jejich zapisování je podrobili přísné cenzuře a většinu pikantních zápletek ve snaze vrátit lidu folklor v kultivované podobě prostě vygumovali.

Třeba erotické pohádky se nám proto dochovaly jen asi čtyři, ačkoli se jich původně tradovalo násobně víc,“ říká Jaroslav Otčenášek z Etnologického ústavu AV ČR, který se lidovými pohádkami zabývá už přes 20 let.

I slavní bratři Wilhelm (1786–1859) a Jacob Grimmové (1785–1863), proslulí děsivými pohádkami, které sbírali po celém německém území, museli původní příběhy zjemňovat.

Tradiční Šípková Růženka

A jak to s pohádkami bylo doopravdy? Podívejme se například na Šípkovou Růženku. Schéma je jasné.

Zlá sudička nebo čarodějnice, jejíž pozvánku na křtiny patrně ztratila pošta, prokleje mladou královskou dceru kouzlem věčného spánku, který způsobí píchnutí o vřeténko nebo trn růže.

Navzdory snaze dívčiných rodičů se kletba naplní a ona usne… a s ní i celá říše. Dokud kolem zámku neprojede spanilý princ, který dívku vzkřísí polibkem. A jak to bylo původně?

V italské verzi neapolského sběratele pohádek Giambattisty Basileho (1566–1632) se princezna jmenuje Talia a špendlík či trn je nahrazen třískou, která dívce uvízne pod nehtem.

Padne k zemi zdánlivě mrtvá, její otec však to pomyšlení neunese a namísto pohřbu vystaví její tělo ve svém sídle. Později (nikoliv však za sto let, jak se obyčejně píše) v okolních lesích loví král, který dívku najde.

Když se mu nepodaří ji probudit, alespoň ji ve spánku pragmaticky znásilní a vrátí se domů. Stále spící, porodí dívka dvojčata, která sají mléko z jejích prsů. Jedno z nich jí omylem vycucne třísku zpod nehtu a ona se probudí.

Všechno skončí šťastně, když se králova choť pokusí Taliiny děti zabít a sníst, za což je z jeho rozkazu upálena. Král a Talia skončí spolu. Jako v pohádce.