Kdokoliv jiný by si zavolal pomoc, ne tak Eugen Sandow. Ač je mu přes padesát let, přistoupí k autu zapadlému do jámy, rukama ho pevně uchopí za rám a zabere. Svaly se mu napnou, nohy zaryjí do země a hlava zrudne. Vůz zdvihne a přemístí zpět na vozovku. Během siláckého kousku však průkopníku kulturistiky praskne v mozku cévka.

Svět ho zná pod jménem Eugen Sandow (1867–1925). Pozdější otec moderní éry zvedání činek je přitom Němec jako dubové poleno. Narodí v pruském Královci jako Friedrich Wilhelm Müller.

„Jako dítě jsem byl neobyčejně útlý a choulostivý… Až do svých deseti let jsem ani nevěděl, co to je síla,“ vzpomíná silák, kterému se v tomto věku zcela změní život.

Když ho otec v 10 letech vezme na návštěvu Itálie, zcela ho uhranou starověké sochy bohů a mytických hrdinů. Na otázku, proč již dnes lidé nejsou tak vypracovaní, mu prý otec odpoví: „Život v přepychu je obral o jejich zdraví a sílu.“

Přidá se k cirkusu

V 19. století se všeobecně rozšířený názor na to, jak má vypadat atraktivní mužské tělo, velmi liší od toho současného.

„Za vrchol byla považována štíhlá postava, neboť pracující úředníci ze střední třídy a byznysmeni neměli na cvičení čas… Opálená svalnatost byla považována výhradně za znak prostých kopáčů a dělníků na poli,“ vysvětluje dobovou perspektivu americký autor David L. Chapman (*1948).

Právě toto zažité paradigma Sandow za svou kariéru změní. Aby nemusel na vojnu, odjíždí v 18 letech z Pruska. Začne pečlivě studovat lidskou anatomii a uchytí se jako akrobat u cirkusu, s nímž procestuje téměř celou Evropu.

Během zastávky v Bruselu ale dojdou principálovi peníze a šapitó už nenapne. Sandow se ocitá sám v cizím městě a bez jediného floka.

Zesměšní profíky

„Sto liber každému odvážlivci, který překoná našeho siláka Kyklopa… A tisíc tomu, kdo překoná mne!“ nabízí vzpěrač Sampson obecenstvu při jedné z jejich show v Londýně. Všichni sedí jako zařezaní, když v tom se z hlediště zvedne Sandowova ruka.

Vystoupá na pódium – diváky hned zkraje trochu pobaví klopýtnutím o činku – sundá si svrchník a pak se jde na věc. Měří se ve třech silových disciplínách a ve všech to Sandow svému protivníkovi nandá.

Zatímco diváci bouří nadšením a Kyklop se Sampsonem funí vzteky, německý borec se v klidu vrací na své sedadlo – jakoby se tu snad dnes mělo odehrát ještě cokoliv jiného zajímavého. Od té doby je Sandowova kariéra na strmém vzestupu.

Pohřben k zapomnění

Sandow má nejen vypracované svaly, ale jeho síla je zároveň i funkční. Pózování svalů tak často prokládá akrobatickými salty.

Mezi jeho silové rekordy patří bentpres se 123 kilogramy, tedy výtlak činky nad hlavu jednou rukou ve zkroucené poloze – dnes již v podstatě nepraktikovaný cvik.

Sandow oslňuje, kam přijde, a pomalu a jistě začíná měnit zažitá mínění nejen o podobě ale i schopnostech lidského těla.

Tuto změnu zpečetí kurátor londýnského přírodopisného muzea Ray Lankester (1847–1929), který blonďatého siláka nechá odlít pro sochu. Skulptura je zde dodnes k vidění.

Sandow zemře na krvácení do mozku, které si údajně způsobí při zvedání auta z díry v silnici – ačkoliv o této verzi panují pochybnosti. Žena, s níž měl velmi špatný vztah, jej nechá pohřbít do neoznačeného hrobu kdesi v jižním Londýně.