Skip to content

Záviděli Muchovi pražští umělci jeho úspěch?

„Je tak hubená, že když spolkne pilulku, vypadá to, jako kdyby otěhotněla,“ říká se v Paříži o herečce Sarah Bernhardtové. Diváci ale téhle „ženě s tváří madony na hůlce od smetáku“ leží u nohou až ve chvíli, kdy plakát na její představení zhotoví jistý Alfons Mucha, který se do té doby v městě nad Seinou živil jako příležitostný ilustrátor.

V Čechách Alfons Mucha (1860–1939) objevuje v létě roku 1909. Během pobytu ho navštíví architekt Obecního domu Osvald Polívka (1859–1931). Nabídne mu výzdobu právě dokončené stavby. Mucha si vybere dnešní Primátorský sál.

Zachová se nečekaně velkoryse. „Chci zaplatit jenom podkladová plátna, lešení a barvu a náklady spojené s pořízením návrhů maleb. Ostatní udělám zadarmo,“ prohlásí. Dokonce slíbí, že Praze zdarma ponechá i návrhy maleb.

Když 2. října 1909 podepíše s Polívkou smlouvu, trvá pouhé čtyři dny, než se tahle novinka rozkřikne. Pražští umělci zuří. Česká malost totiž zahraniční úspěch neodpouští. Co na tom, že Muchovo jméno zná celá Paříž?

Všem vadí, že se nezúčastnil konkurzu. „V zemi, kde každý záviděl každému, kde každá soutěž byla obestřena pletichami a intrikami, se nedalo nic jiného čekat,“ komentuje situaci současný historik Jan Boněk. Noviny jsou plné útoků na malíře, který mezitím odplul zpátky do USA.

V zahraničí získává Alfons Mucha úspěch. Krajané mu to nemohou zapomenout. FOTO: George R. Lawrence Co., Chicago/Creative Commons/Public domain

Kritik bije na poplach

Nenávistí přímo srší kritik František Xaver Šalda (1867–1937), že prý slavný syn českého národa, usazený v městě nad Seinou, „poctil nás svou návštěvou“. Shazuje Muchovu plakátovou tvorbu a křivě ho obviňuje, že je jenom obchodník, ne umělec a prý „nechce docíliti nic menšího, než aby jemu a priori bez soutěže byla zadána dekorační výzdoba největšího sálu v Reprezentačním domě (Obecní dům – pozn. red)“. Nikdo se malíře nezastane až na novináře Václava Hladíka (1868–1913), který upozorňuje, že „Mucha není členem žádného spolku uměleckého, a tudíž není vynášen žádnou klikou“, a sotva se může útokům bránit, když je za oceánem.

Magistrát, včetně architekta Polívky, zatím mlčí. Později se ale pražští malíři dozvídají, že příležitost k výzdobě samozřejmě dostanou i ostatní – například malíři Max Švabinský (1873–1962) i Mikoláš Aleš (1852–1913) nebo sochař Josef Václav Myslbek (1848–1922) a spousta dalších.

Přesto stále reptají…

blank
František Xaver Šalda malíře ostře kritizuje. FOTO: Neznámý autor/Creative Commons/Public Domain

Podezřelá velkorysost

Ke štvavé kampani přispěje i Muchův dopis pražskému starostovi Karlu Grošovi (1865–1938) z 6. listopadu 1909. V něm se malíř zmiňuje o chystané výzdobě Obecního domu a přidává doušku, že Praze daruje i svůj chystaný dvacetidílný cyklus Slovanská epopej.

Dílo prý bude financovat milionář Crane. Uvádí to sice jako hotovou věc, jenže ve skutečnosti není o Craneově podpoře ještě rozhodnuto. Teprve na Vánoce roku 1909 řekne boháč své konečné ano. Další plánovaný Muchův dar Praze způsobí v metropoli hotové pozdvižení.

Co si to ten „cizák“ dovoluje dávat městu něco zadarmo? A navíc takové téma! „V Evropě jest dávno odbyto toto neblahé ideové umění a nemá, kam by hlavu složilo, jen u nás vítá se s otevřenou náručí ještě dnes!“ poznamenává na adresu Slovanské epopeje kritik Miloš Jiránek (1875–1911).

Ztrácí význam

Mucha dostává pod vánoční stromeček od Cranea i tučný šek. Nenávistná kampaň pozvolna končí. Mucha přijíždí do Čech a snaží se najít místo, kde by mohl Slovanskou epopej malovat. Chirurg Otakar Kukula (1867–1925) ho zve na západočeský zámek Zbiroh.

„To je to pravé místo,“ zajásá malíř. Smlouva s pražským magistrátem po Muchovi žádá, aby každoročně odevzdal tři plátna o rozměrech 9 x 7 nebo 8 x 6 metrů. Každá trojice obrazů Cranea jako mecenáše přijde na 7500 dolarů (s ohledem na míru inflace by dnes částka odpovídala zhruba 4,5 milionu korun).

Malíř ze začátku přepokládá, že by vše mělo být do pěti let hotovo, jenže nakonec zpracování Slovanské epopeje trvá celých 18 let, i když Mucha na štaflích denně stojí 8–10 hodin. Kompletní cyklus Praze odevzdává až 1.

září 1928. Svůj význam ale dílo ztrácí. Posilovat sebevědomí Čechů v samostatném Československu už není třeba. První výstava pláten se přesto uskuteční ještě v témže roce v dostavěné Velké dvoraně Veletržního paláce.

Foto: picryl, Creative Commons, Úvodní fotografie: picryl
Právě v prodeji
reklama
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Rozdělí je mladý milenec?
nasehvezdy.cz

Rozdělí je mladý milenec?

Herečka Marika Šoposká (31)...
Penzionem bloudil nebohý chlapec
skutecnepribehy.cz

Penzionem bloudil nebohý...

Při cestě na Slovensko...
Brokolicový krém s krutony
tisicereceptu.cz

Brokolicový krém s krutony

Jemný brokolicový krém s brambory a...
Pomýlený Jurský park: Dinosauří vražedné kýchnutí?
enigmaplus.cz

Pomýlený Jurský park: Dinosauří...

Jedním z dinosaurů, který nebyl ušetřen historických...
Monstrum z Bowmanského lesa: Uprchlý šílenec, nebo podivný kříženec člověka?
enigmaplus.cz

Monstrum z Bowmanského lesa:...

V březnu 1907 poblíž městě Buena Vista v Kentucky...
Ve víru moderny i tradice
rezidenceonline.cz

Ve víru moderny i tradice

Bydlení, kterému vládne lehkost, svěžest,...
Koření, která možná neznáte
panidomu.cz

Koření, která možná neznáte

Na málo známé druhy koření můžete narazit ve...
Moravské tradice, ty lákají velice
epochanacestach.cz

Moravské tradice, ty lákají...

Jen těžko byste hledali...
Zemřel profesor František Sehnal, významný český entomolog
21stoleti.cz

Zemřel profesor František...

V pátek 26. listopadu 2021 zemřel ve...
Letecké hodinky Laco s povrchovou patinou
iluxus.cz

Letecké hodinky Laco s...

Pražský hodinářský ateliér Chronoshop proslul...
Dala herečka sbohem svému zajíčkovi?
nasehvezdy.cz

Dala herečka sbohem svému...

Svoje soukromí si...
Klíč k apokalypse: Existuje červené tlačítko?
epochalnisvet.cz

Klíč k apokalypse: Existuje...

Dramatická hudba hraje na plné pecky. Diváci v...