Malé miminko se přitiskne k ženinu prsu. Co na tom, že není jeho vlastní matkou, mléka má dost. Povolání kojná se objevuje už v antických dobách a přetrvává až do počátku 20. století.
U výše postavených dam se stává naprosto běžné, že novorozence přenechají své kojné. Svoji dárkyni mateřského mléka tak mají i budoucí králové. Tato práce klade na ženu překvapivě velké nároky.
„Správná kojná má mít spaní v nenávisti,“ píše jedna osvětová brožurka z 19. století. Proč? „Aby mohla dítě kdykoli nakrmit,“ dodává text lakonicky.
Náročné požadavky
Tím ovšem požadavky na ni vůbec nekončí: „Musí bedlivý pozor dávati, když dítě zvedá a pokládá, aby je kvůli své neopatrnosti neuhodila.
Smědé barvy by býti měla, veliké a široké žíly, široké prsy a veliké a ne masité ani měkké ani slabé by je mít neměla, než plné žil, aby byly“. Tak zaručí dítěti dostatek kvalitní výživy.
Krmení čtyřikrát za den
Také její mléko nesmí být ani řídké, ani příliš husté, musí mít dobrou chuť a vůni a bílou barvu. Lékař, který je autorem textu, si myslí, že kojná by měla dítě krmit čtyřikrát denně. To považuje za optimální frekvenci.
