Texaská spisovatelka a producentka Sherry Jonesová (1948–2022) si může roku 2007 mnout ruce. Od nakladatelství Random House má smlouvu na svou novou knihu Klenot Mediny, za kterou by měla dostat zálohu 100 000 dolarů. Zádrhel ale teprve přijde…
Román sleduje život jedné z Muhammadových manželek, Aishy, a to od šesti let, kdy je s ním zasnoubena. Nakladatelství si před vydáním ještě vyžádá posudek od renomované historičky Denise Spellbergové (*1958).
„Neuvěřitelně urážlivé… hloupé dílo,“ nechá se slyšet s tím, že román by mohl představovat hrozbu pro národní bezpečnost. Random House od vydání upustí.
„Cenzura ze strachu!“ pousměje se na to konto Salman Rushdie, autor Satanských veršů. Kniha nakonec vyjde v Srbsku, ale nakladatelství Beobook ho pod silnou kritikou muslimské komunity vzápětí stáhne. Nakonec jej ale pošle zpět do oběhu – a stane se z něj bestseller sezóny.
Cenzura: Co se dál nesmí číst?
Když Vladimir Nabokov (1899–1977) představí roku 1955 světu svou nevinně hříšnou Lolitu, těžko v tu chvíli hledat kontroverznější dílo. Zakázána je v Argentině, Kanadě, Francii, na Novém Zélandu, Jižní Africe a dokonce i ve Velké Británii.
Charlese Dodgsona alias Lewise Carrolla (1832–1898) proslaví hlavně Alenka v říši divů. Že není důvod, proč tuto publikaci zakazovat? Čína na jeden roku 1931 přijde: Na vině jsou mluvící zvířata a strach, jak to ovlivní chování dětí.
O apokryfech a výběru, které listy Bible jsou „ty pravé“, jsme se již zmínili. Ale aby bylo v moderní době zakázáno celé Písmo svaté? A přece.
Z nařízení vlády se nesmí číst v Severní Koreji, v Rusku platí cenzura pro nový překlad a v Somálsku vás vlastnictví Bible může odsoudit smrti – pokud narazíte na islamistické radikály.
