„Přišli jsme do Osvětimi a nevěděli jsme vůbec, co je Osvětim. Mengele nás rozdělil, jak byla selekce, jeden doprava, jeden doleva, doleva do práce… Doprava do plynu. Takhle mě chytil za ruku a říká:
Ja ja, gehe nach links! (Běž nalevo!),“ vzpomíná syn obchodníka s textilem Ezra Perl.
Bude jedním z účastníků stakilometrových pochodů smrti, při nichž před sebou ustupující němečtí vojáci ženou tisíc vysílených vězňů a vězenkyň z koncentračních táborů, k nimž postupovaly armády jejich protivníků.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
„Na těch pochodech nebylo vůbec žádné jídlo! A spali jsme na hřbitovech. Protože každý hřbitov měl stěny a nedalo se odejít. Naučil jsem se spát za chůze,“ vzpomíná Perl.
„Šli jsme pochod smrti – 300 kilometrů,“ vypráví jiný účastník pochodu, Jiří Richter z Prahy. „Na konci jsem vážil 28 kilo. Esesáci pak od nás utekli. Ještěže nás nezastřelili, asi už neměli náboje,“ vypráví o prožitých hrůzách.
![V této osvětimské budově provádí hrozivý doktor Mengele své zrůdnosti. Foto: Creative Commons, VbCrLf, CC BY-SA 4.0.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2021/08/1280px-auschwitz-mengele-block-10-768x566.jpg)
Ženy na cestě na onen svět
Dva dny před příchodem amerických vojsk, 13. dubna 1945, vyrazí z koncentračního tábora Helmbrechts v Bavorsku bezmála 1200 vyčerpaných vězenkyň na 300kilometrový pochod na východ. Zanedlouho se ocitnou v českém pohraničí.
„Procházel tudy pochod smrti,“ vzpomíná tehdy šestiletá Marie Malá (*1939) z jedné ze zaniklých osad nedaleko Rejštejna na Šumavě.
![Pomník obětem pochodů smrti z Osvětimi do Vladislavi. Foto: Creative Commons, Piotr Hojka, CC BY-SA 3.0.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2021/08/1280px-pomnik-mogila-ofiar-marszu-smierci-wodzislaw-slaski-768x536.jpg)
Lidskost není povolena
Ženy musely každý den ujít 15 kilometrů. Ty, které už nemohly jít dál, byly bez milosti popraveny. Průvod dorazí až k Mariině domovu. „Byly ubytované v hasičské zbrojnici. Ale nikdo k nim nemohl, byly zamčené.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Babička jim tam chtěla nést nějaké jídlo, ale bohužel. Mám to úplně v živé paměti, jak tam naříkaly,“ vzpomíná Marie Malá. Když se nakonec německé stráže 6. května 1945 rozprchnou, zůstane na cestě mezi Prachaticemi a Husincem stovka zbídačelých žen. Pochod přežije jen asi každá dvanáctá.