Rostlina vodnice a její plody si svoji oblibu vybudovala už v antickém Řecku a Římě. Plody dnes prakticky neznámé a zapomenuté rostliny se hojně jedly hlavně ve středověku.

Předtím, než v roce 1492 objevil janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus (1451‒1506) Ameriku a přivezl z Nového kontinentu brambory, plnily jejich úlohu právě plody vodnice. Evropské stoly jimi téměř přetékaly, staly se nedílnou součástí i naší kuchyně.

Zelenina i krmivo

Vodnice se podávaly například jako příloha ke slanině. Plnily funkci zeleniny, ale posloužily i jako krmivo pro dobytek. V hubených letech, když se v Čechách a na Moravě urodilo málo obilí, připravovala se dokonce z vodnice i mouka. Rozhodně se ale nejednalo jenom o jídlo chudých, kterým by bohatí pohrdali.

Lahůdka i pro krále

Husté polévky, ve kterých nesmí chybět pořádná porce vodnice, miluje hlavně francouzský král Ludvík XIV. (1638‒1715).

U nás se plody vodnice s nástupem brambor postupně přestaly v kuchyni využívat, ale Francouzi je do svého jídelníčku hojně zařazují dodnes.