Americký prozaik Jack London (1876–1916) se proslaví svými příběhy z americké divočiny. Jeho život ale také dokáže být pěkná divočina. Stihne být zlatokop, námořník, pirátský lovec ústřic i bezdomovec.

Kromě toho je také alkoholik a zřejmě i závislý na dalších drogách. Stanou se mu právě drogy osudnými? Nebo na sebe vztáhne ruku v okamžiku obrovské bolesti, aby si ulevil? Otázky zůstávají…

Ze všech svých dobrodružství čerpá London inspiraci pro své knihy, které jsou nesmírně populární po celých Spojených státech. London vydělává ve své době více peněz než jakýkoli jiný americký spisovatel, ale to ho od zničujících návyků neodvede, právě naopak.

Utrácí ohromné sumy peněz za alkohol a hýřivý životní styl. A dokonce i svůj alkoholismus literárně použije – píše o něm román Démon alkohol, který natolik zvedne puritánské publikum ze židlí, že výrazně přispěje k vyhlášení prohibice.

Jack London si z toho ale mnoho nedělá a relativně spokojeně tráví čas na svém ranči. Tady se snaží podnikat, ale nejde mu to – ranč je ekonomickou katastrofou. Na vině je opět alkohol – London je příliš často opilý, než aby mohl podnik efektivně řídit.

Játra na hadry

Nezřízený životní styl si samozřejmě vybere své následky. Jack London začíná mít těžké problémy s játry a s ledvinami, které jsou provázeny silnými bolestmi. Aby si ulevil od bolesti, má od doktora legálně předepsané morfium, které si sám dávkuje.

Kromě selhávajících jater a ledvin se hlásí i další zdravotní problémy z dob, kdy vedl dobrodružný život. Na Klondiku kdysi prodělal kurděje a v průběhu své námořnické kariéry se nakazil i nějakými tropickými chorobami.

To vše teď nechává svou stopu a v závěru svého celkem krátkého 40letého života London velmi trpí. A oč více trpí, tím více má tendenci bolest přebíjet alkoholem a morfiem. Smrtící koktejl, který jen dál ničí jeho tělo.

Úniku z tohoto začarovaného kruhu není – je jasné, že smrt přijde dříve nebo později.

Byla to sebevražda?

V listopadu roku 1916 je Jack London nalezen mrtev na balkoně svého statku, kde má ve zvyku spávat na čerstvém vzduchu. Příčina smrti zůstává až do současnosti nejasná.

Je možné, že se omylem předávkuje morfiem, které používal jako prostředek proti bolesti, ale je také možné, že předávkování je úmyslné. Teorie o sebevraždě je dlouho velmi populární.

Londonův úmrtní list udává jako příčinu smrti ledvinovou koliku, která se vyznačuje naprosto extrémní bolestí. V takovém stavu je možné, že spisovatel sáhne po větší než běžné dávce morfia a jeho oslabené tělo zničené alkoholem to neunese.

Teoriím o sebevraždě nahrává i skutečnost, že Jack London o sebevraždě píše ve svých románech.

Jestli nakonec on na sebe vztáhl ruku vědomě, nebo to byla jen souhra nešťastných náhod a nahromadění mnohočetných zdravotních komplikací, zůstane asi navždy tajemstvím.