Pro starověké mořeplavce to musel být obrovský zážitek. Po dnech strávených na moři se konečně blíží k pevnině a tam je vítá na svou dobu neskutečná stavba: maják na ostrově Faru poblíž egyptské Alexandrie.

Jeho výška je dnes odhadována na 120 metrů, strčil by tedy do kapsy nejen věž na pražském Petříně, ale třeba i čtyřicetipatrový dům.

Musela to být velkolepá stavba, ale rekonstruovat jí je dnes nanejvýš obtížné, vlastně se dochovala jen schematická kresba na dobové minci.

O samotném majáku historici nevědí příliš mnoho. Podle dobových popisů měla celá stavba čtvercový půdorys s délkou stran mezi 180 a 190 metry (jako kdyby za sebou stála tři obří letadla Boeing B 747).

Do tohoto půdorysu byl umístěn chrám se čtyřmi věžemi na každém rohu. Uprostřed chrámu se tyčil vlastní maják, tvořený čtverhrannou zužující se věží. Výška této věže mohla dosahovat až 80 metrů, rozhlednu na pražském Petříně by převyšovala asi o 17 metrů.

Zřejmě sloužila i jako pevnost a na ní byla umístěna další, osmiboká věž, na jejímž vrcholu trůnila kamenná plošina s otevřenou sloupovou síní. Zde bylo zrcadlo odrážející sluneční paprsky, v noci tu pak plál oheň.

Je docela dobře možné, že se jednalo o nejvyšší maják všech dob. Ale honba za rekordy nemá v tomto ohledu úplně smysl, aby byl maják funkční, bohatě mu stačí výška 50 metrů.

Výstavba majáku byla zahájena ve chvíli, kdy Egypt ovládla dynastie Ptolemaiovců, jistě tedy měla reprezentovat její moc a sílu. Podnět k postavení majáku dal Ptolemaios I. Sótér (367 – 283 př. n.

l.), ten se však jeho dokončení už pravděpodobně nedožil. Pomyslnou pásku tak přestřihl až jeho syn Ptolemaios II. Filadelfos (309 – 246 př. n. l.).

Bílý mramor majáku poprvé poškodila Caesarova vojska, nepřidala mu ani častá zemětřesení a krádeže materiálu ze stavby. Definitivně se sesunul v roce 1326, když oblast zasáhly další otřesy Země.

Dlouhá léta pak žil jen v pověstech a legendách, až v roce 1962 jeho trosky náhodou objevil amatérský potápěč.