Charismatická a inteligentní. S jedním z nejmocnějších mužů antiky, Gaiem Juliem Caesarem (100–44 př. n. l.) kuje plány na vybudování mocného impéria. Doufá, že mu porodila budoucího vládce, Caesariona (47–30 př. n. l.).
Jenže Kleopatra VII. Filopatór (69–30 př. n. l.), kterou dnes známe zkrátka coby „tu“ Kleopatru, se přepočítá.
Caesar nechá vztyčit sochu své milenky ve Venušině chrámu a nepřímo ji tak postaví na roveň bohům. Římané skřípou zuby. Až se Caesar vydá dne 15. března 44 před Kristem přes všechna varování na zasedání senátu, dýky vrahů se zbarví jeho krví.
Kleopatra cítí nevraživost, ale přesto zůstává v Římě až do čtení závěti. Jenže k jejímu zklamání se syn dědicem nestává.
Bráška musí zmizet
V duchu dobové egyptské tradice je Kleopatra v tu chvíli vdaná za někoho úplně jiného: svého mladšího bratra, kterým je Ptolemaios XIV. Filopátor (59 – 44 př. n. l.).
Ten se posadí na trůn coby 12letý chlapec a jeho manželko-sestře je jasné, že má-li jednou vládnout Caesarion, musí malý bráška zmizet. A tak Ptolemaios onemocní a rychlými kroky se ubírá do zásvětní říše. Náhoda? Už tou dobou tomu věří jen málokdo.
Kleopatra má totiž k tomuto účelu nanejvýš vhodného koníčka. Ráda si hraje s jedy. Zná účinky bylin i hadích jedů a pro ty, kteří stojí v cestě jejích ambicí, ráda umíchá nějakou ze svých speciálních směsí. Testuje je na zvířatech i odsouzencích.
Z maličkého Caesarova potomka se k nelibosti mnoha Egypťanů rázem stává následník trůnu Ptolemaios XV.
Na věčnosti opět spolu
Kolena se jí klepou a zhluboka dýchá. Doširoka rozkročená, zapřená o stěnu vydá finální zakvílení „Je to děvče!“ hlásí Kleopatřina komorná. Královnino porodní snažení ale zdaleka nekončí. Krátce na to přichází na svět i chlapec.
Kleopatra Seléné a Alexander Hélios se narodí dne 25. prosince 40 př. n. l. a jejich otcem je římský politik a slavný vojevůdce Marcus Antonius (83–30 př. n. l.). Tokající páreček k dvojčátkům přidá ještě roku 36 př. n. l. Ptolemaia Filadelfa.
Šťastný rodinný život je ale nečeká. V beznadějné situaci po bitvě u Actia v Iónském moři 2. září roku 31 př. n. l. prchá Antonius s Kleopatrou i flotilou čítající 60 lodí do Egypta. Ani tady už nebudou v bezpečí.
Vojevůdce špatně pochopí vzkaz své milované a v domnění, že si sáhla na život, nalehne na meč. Až pozdě se dozví, že Kleopatra žije – dne 1. srpna 30 př. n. l. jí zemře v náručí. O 11 dní později ho bude Kleopatra následovat. Jak? Za pomoci jedu. Je ale něco pravdy na příběhu s hadem?
Opium a bolehlav
Služebné postaví před Kleopatru proutěný koš plný fíků. Královna zavře oči a vnoří ruku mezi ně. Kobra skrytá mezi ovocem na nic nečeká – útočí a počastuje padlou panovnici smrtelnou dávkou jedu. Tak nějak zní nejslavnější verze líčení Kleopatřiny smrti.
Pochována si přeje být vedle milovaného Antonia, a tak se také stane. Ale… její smrt je líčena jako poklidná, to by v případě uštknutí hadem rozhodně nehrozilo. Do záhrobí se s ní navíc dobrovolně ubírají dvě její blízké duše: Eiras a Charmion.
Kolik by těch hadů nakonec muselo být? A co víc, kousnutí bývá občas suché, smrt hadem by byla tedy velmi nejistá. Moderní badatelé proto soudí, že jde jen o legendu. „Je to nesmysl.
Představte si metr a půl velkou kobru v košíku s ovocem,“ směje se britská egyptoložka Joyce Ann Tyldesleyová (*1960). „Pravděpodobně šlo o nápoj z bolehlavu plamatého, oměje šalamounku a opia,“ míní německý historik Christoph Schaefer.
