O každém balíčku dat, který tato evropská observatoř odhalí, se mezi astrofyziky mluví jako o „zlatém dolu“ nebo „tsunami“. Nijak nepřehánějí. Gaia už 10 let revolucionizuje vše, co víme o Mléčné dráze. Její úkol se pomalu blíží do finále. Co nás tento hvězdný kartograf naučil o naší galaxii?

Gaia je astrometrická mise. Zabývá se tedy přesným měřením několika klíčových parametrů cílených objektů. Nejen, že dokáže změřit vzdálenost hvězd a jejich zářivost v červené i modré části elektromagnetického spektra. Kombinací těchto parametrů za pomocí tzv.

Hertzsprungova–Russellova diagramu lze navíc odvodit povrchovou teplotu hvězdy, její hmotnost a velikost, a dokonce její minulý i budoucí vývoj.

Deformace temnou hmotou

Analýza dat získaných misí Gaia například odhalila, že disk Mléčné dráhy není plochý, ale zdeformovaný, zprohýbaný a kýve se jako rotující vrchol. Doposud se předpokládalo, že jeho tvar je výsledkem srážky s jinou, trpasličí galaxií jménem Sagittarius.

K podobným kolizím došlo v historii Mléčné dráhy hned několikrát, a každá taková způsobila obrovské výtrysky formování hvězd, jedna z nich stála pravděpodobně i za zrodem Slunce a sním i celé sluneční soustavy.

Nejnovější data ovšem nabízejí další možné vysvětlení. Za tvarem disku Mléčné dráhy může být zodpovědné halo temné hmoty, kterým je jako většina galaxií obklopená, samo vychýlené možnou srážkou se Sagittariem někdy před 7 miliardami lety.

Mimořádná mapa časoprostoru

S každým balíčkem dat se neustále zdokonaluje 3D atlas našeho kvadrantu galaxie.

Vůbec poprvé tak máme v rukou kompletní sečtení hvězdné populace daleko za sousedstvím Slunce v nejrůznějších fázích života, což výrazně posouvá kupředu naše porozumění formování a vývoje hvězd. Tato mapa je dynamická.

Při skenování oblohy se observatoř otáčí kolem své osy, to umožňuje dvojicí jejích teleskopů, oddělených od sebe širokým úhlem 106,6 stupňů, oskenovat každou hvězdu během jedné rotace dvakrát.

Tím vzniká mapa v pohybu, 3D vizualizace skutečného pohybu hvězd napříč galaxií. Protože objekty ve vesmíru následují zákony fyziky, jsou astronomové schopni tuto mapu přetáčet dopředu i dozadu v čase dle libosti.

Před očima se tak odvíjí miliardy let života Mléčné dráhy do minulosti i do budoucnosti.

Archeoastronomie v nich následně hledá důkazy starověkých kolizí, vlivem kterým se Mléčná dráha utvořila do své současné podoby – masivní spirálové galaxie zahrnující na 200 miliard hvězd.