„Kdy bude konec války?“ ptá se jeden muž druhého. „Až se Göring vejde do Goebbelsových kalhot!“ zní jeho odpověď. Němci sice sebrali lidem jejich zemi, humor si však obyvatelé Protektorátu Čechy a Morava vzít nenechají. Jinak jim ale do smíchu dvakrát není…

Češi to za Protektorátu nemají jednoduché, i když se proti složité situaci snaží bojovat humorem. Němci se snaží, aby co nejvíce Čechů pracovalo pro účely jejich válečné mašinérie. Úvazek je až 72 hodin týdně.

Z protektorátu je totálně nasazeno v Německu asi 640 000 lidí. Někteří ale odcházejí za prací do Říše dobrovolně, protože je zlákají vyšší mzdy, musejí ovšem také počítat s vyššími životními náklady.

V polovině roku 1941 jsou v protektorátu zavedeny pracovní knížky, které obsahují informace o vzdělání i praxi. Němci získávají lepší přehled o možných pracovních silách.

Vysoké ceny a mizerná nabídka, tak vypadají protektorátní obchody s potravinami.

Se zavedením lístků jsou lidé rozděleni do několika kategorií, a to na obyčejné spotřebitele, těžce pracující, velmi těžce pracující, těhotné ženy, šestinedělky a děti do deseti let.

„Běžný spotřebitel“ má týdně nárok na 2900 gramů chleba, 210 g tuků, 500 g masa a 250 mililitrů mléka. Na černém trhu je k sehnání téměř všechno, ale s přirážkou až 2000 procent.

Porodnost stoupá

Nedostatek kvalitní stravy i zhoršená hygienická situace prověřuje zdraví našich obyvatel. Šíří se třeba tuberkulóza, záškrt nebo břišní a skvrnitý tyfus, ale nejen to.

„Změna každodenního života v protektorátu znamenala prudký nárůst počtu neurotických a psychotických projevů u obyvatelstva,“ poznamenává současná autorka Marie Michlová. Někdo si zdraví poškozuje záměrně, aby nemusel na nucené práce.

Nejčastěji jde o poleptání rukou kyselinou octovou nebo louhem. Ženy často volí jinou cestu – mateřství. Porodnost tak v protektorátu neklesá. Naopak, v roce 1944 dosáhne na jeden ze svých vrcholů od vzniku samostatného Československa.