22. dubna 1983 vydává západoněmecký časopis Stern šokující tiskovou zprávu, podle které jejich novinář objevil deníky německého nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Gerd Heidemann, kmenový redaktor Sternu tvrdí, že pocházejí z tehdejšího východního Německa.

Do Spolkové republiky Německo je údajně propašoval obchodník se starožitnostmi dr. Fischer a od něho jeden sešit koupil bohatý sběratel starožitností Fritz Steifel.

Deníky se nalezly v dokumentech pocházejících z havárie letadla, ke které došlo v dubnu 1945 v Börnersdorfu nedaleko Drážďan. Společnost Gruner+Jahr, vlastník časopisu Stern, deníky tají.

Krátce si je mohou prohlédnout jenom historikové Brit Hugh Trevor Roper (1914–2003) a Němec Gerhard Weinberg (*1928).

Podvrh na současném papíře

„Nyní jsem přesvědčen, že jsou doklady pravé, že historie jejich putování od roku 1945 je pravdivá,“ uveřejňuje druhý den Trevor Roper svůj názor v britském deníku The Times. Jenže mnozí o pravosti dokumentu pochybují.

Trevor Roper a Weinberg proto odvolávají svoje tvrzení. Tisková konference Sternu, která 25. dubna 1983 proběhne k vydání první části deníků, skončí fiaskem.

Po čtrnácti dnech britský expert Julius Grant (1901–1991) chemickými analýzami potvrdí, že jsou deníky podvrhem na současném papíře.

Sešity barví čajem

Pozornost se obrací na Heidemanna, který deníky opatřil. Ten prozradí, že je získal od prodejce nacistických relikvií doktora Fischera.

Tím je ovšem stuttgartský malíř a padělatel Konrad Kujau (1938 – 2000), který si vydělává výrobou falešných památek na nacisty. Jednoho dne koupí staré školní sešity na sepsání katalogu svých sbírek.

Místo toho ale nakonec vytvoří Hitlerův deník. Kvůli zdání starobylosti barví desky čajem. První sešit nabídne ho sběrateli Steifelovi. Odtud už vede cesta přímo k Heidemannovi. Ten je z deníku nadšený – konečně má sólokapra. Chce další díly.

Vězení přidává na popularitě

Ty ale musí Kujau nejdřív napsat. Když je v roce 1983 konečně všechny má, dlouho se z úspěchu neraduje. Všechno praskne a následuje soud.

Kujau a Heidemann jsou odsouzeni za padělání a zpronevěru peněz, které za zveřejnění deníků inkasovali, na 4,5 roku do vězení. Kujauovi ale vězení spíš přidá na popularitě.

Po propuštění využívá své nově nabyté slávy a otevírá si padělatelské studio na výrobu kopií děl slavných malířů.