„Podívej,“ ukazuje jeden Pražan druhému obří kamenné sousoší tyčící se Letné. „Pepa Stalin stojí ve frontě na maso a má radost, že je první,“ usměje se muž.
Mezi obyvateli Prahy koluje na konci 50. let 20. století dobový vtip, který dává jasně najevo, co si obyčejní lidé o monstrózním díle myslí…
V prosinci 1949 zasedne v pražském Obecním domě porota, která hodnotí 54 návrhů na pomník sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina (1878–1953).
„Znázorňuje ho jako státníka, jako váženého vůdce lidu, jako budovatele, vítězného vojevůdce, učitele pracujícího lidu a přitom současně jako soudruha Stalina, člověka Stalina, jako jednoho z lidu, z nás,“ shodnou se porotci jednoznačně na projektu, který předkládá sochař Otakar Švec (1892 – 1955) společně s malířem Adolfem Zábranským (1909–1981) a architekty Jiřím (1910–1995) a Vlastou Štursovými (1912–1982).
Prezident usazuje základní kameny
Do Prahy v závěru roku 1949 putuje 23 základní kamenů z různých koutů republiky.
„Pevný základ tohoto pomníku nechť hlásá všem na věčné časy – my Stalinovi, Sovětskému svazu a socialismu věrni zůstaneme,“ prohlásí 22. prosince 1949 československý prezident Antonín Zápotocký (1884–1957).
Žula v ceně ohromného autoparku
Kameny zazděné do betonového kvádru zde ale opuštěně ční více než dva roky, stavět se začíná až v únoru 1952. Auta s žulou vytěženou na Liberecku míří do Prahy, celkem se spotřebuje 17 000 tun kamene.
Na železobetonové konstrukci vysoké 15 metrů roste dílo o rozměrech 12 m x 15,5 m x 22 m, tehdy největší skupinové sousoší v Evropě. Stavba stojí 140 miliónů Kčs, za které by se dalo pořídit 5100 aut Škoda 440 Spartak – žhavé novinky roku 1955.
Autor spáchá sebevraždu
Autor pomníku Otakar Švec (1892–1955) ve svém bytě 4. dubna 1955 spolyká krabičku uspávacích prášků. Přisune si gauč k plynovému sporáku, otevře kohoutek a lehne si. Usne. Nevydrží nesnesitelný politický tlak a raději spáchá sebevraždu.
Nedožije se tak ani slavnostního odhalení pomníku, které proběhne o necelý měsíc později, 1. května 1955. Švecovo dílo ale na Letné dlouho stát nebude. Na podzim 1962 je v souvislosti s dřívějším odsouzením kultu Stalinovy osobnosti natřikrát odstřeleno.
