Do Paukertova lahůdkářství na pražské Národní třídě vchází v roce 1935 herec Hugo Haas s Adinou Mandlovou. Právě dotočili film „Ať žije nebožtík!“ a hodlají slavit. Co si herci objednávají? Přece obložené chlebíčky!
Namazat plátek veky a obložit ho masem, sýrem, zeleninou či různými saláty. Že je to snadné? To je ale pouze první dojem. U Paukertů si slavní zákazníci podávají dveře. Nemusíme vůbec pochybovat, že Pražané měli hodně mlsné jazyky.
Dveře se tady proto doslova netrhnou. Potkat tu můžeme třeba slavného dirigenta Václava Talicha, komika Vlastu Buriana a spoustu dalších. Obložené mísy se odtud dodávají i na prezidentův stůl. Za první republiky ale najdeme v Praze hned tři adresy, které dokážou uspokojit české fajnšmekry: Lippert, Paukert a Zoufalý.
Každý z nich nabízí své speciality.
První jsme byli my!
Když se zeptáte Angličana, kdo a kdy „objevil“ obložený chléb, hrdě vám odpoví: „Lord Sandwich!“ Příhodu, která se prý stala roku 1733, zaznamenal dokonce i kronikář Pierre Jean Grosley, ovšem až později, v roce 1776.
Lord John Montagu Sandwich (1718-1792) zastával různé vojenské a politické a správní úřady, byl například prvním poštmistrem. Zlé jazyky ale tvrdily, že nebyl příliš schopný a rád a snadno se nechal zkorumpovat.
Kromě toho se vášnivě věnoval nejrůznějším hazardním hrám, což ale byla jenom jedna z menších nectností. Podle dobových svědectví proseděl celé dny u hracích stolů. Jednoho dne je zase plně zaujat hrou.
„Oběd je připraven, pane,“ dovolí si mu jemně připomenout jeho sluha. „Neobtěžuj mne, nevidíš, že vyhrávám? Nemám čas na jídlo. Přines mi kus chleba a dej do něho roštěnku!“ Nařizuje. Sluha tedy potřel máslem dva kusy chleba a vložil do nich maso, jak si přál jeho pán.
Chtějí ho rozzuřit
Nápad se ujal. Dokonce i anglický básník George Gordon Byron (1788-1824) píše ve svém nedokončeném veršovaném satirickém románu Don Juan: „Sandwich, víno a dobrá chuť jsou věci, které nejvíce slouží k rozptýlení anglického večera.
“ Lord byl velice ješitný muž a svým „vynálezem“ se jaksepatří pyšnil. Když je proto jmenován kancléřem Cambridgeské univerzity, jeho kolegové se domluví, že ho trochu pozlobí. „Vaše lordstvo nevynalezlo vůbec nic.
Obložené chleby jedli už staří Římané.“ „To je lež!“ Rozčílí se lord. Jak to skutečně bylo? Římané opravdu jedli podobnou pochoutku, maso ale dovnitř chleba zapékali.
Napoleon neměl čas
Pokud byste ovšem Francouzům, známým labužníkům, řekli, že první obložený chléb pochází z Anglie, nejspíš by vás pěkně hnali! Jejich odpověď je jednoznačná: Byl to přece Napoleon Bonaparte (1769-1821). Čas tohoto vojevůdce byl drahý, a tak si nechával na bojiště připravovat chleby s masem a hotovými pokrmy. Kandidátů na prvenství je ale mnohem více. Švédové budou tvrdit, že to byl král Karel XII. (1682-1718). I on velel vojsku a jídlo považoval za zbytečné zdržování. Máslo na chleba si dokonce rozmazával prstem! Potom na něj položil kousek masa, ryby, nebo sýra. Při jeho návštěvě drážďanského královského dvora to budilo velké pohoršení.
Od lososa k levným salámům
Obrovskou popularitu získaly obložené chleby po zavedení železnic. Z jednoduchého důvodu, cestující si je totiž mohli odnést do vlaku. Na počátku 30. let se rodí česká národní specialita – chlebíček – jakási pododrůda zahraničních sendvičů.
Na rozdíl od nich se spodní obložený plátek chleba nepřekrývá horním a chleba nahrazuje veka. Sice se hůř jí, ale zato báječně chutná! Převrat roku 1948 u nás znamenal dokonce změny i v kulinářství. Šunku nebo lososa nahradily v padesátých letech levnější salámy a nejrůznější pomazánky.
Možná právě nedostatek opravdu kvalitních surovin zapojil fantazii gastronomů. Konzumenti zjistili, jak je výroba chlebíčků jednoduchá a začali si je připravovat doma sami. Zanedlouho se bez nich neobešly žádné rodinné oslavy.