„Kde jste kdo? Pojďte sem!“ hystericky křičí postarší žena. Do minuty se v místnosti tlačí několik sousedů. Na zemi leží muž. Hlavu má omotanou šálou. Zápach z benzinu se nedá vydržet. „Honzíčku, proč jsi mi to udělal?“ sténá klečící žena u postele.
Jan Kašpar své sestře Bohumile neodpoví. Z kómatu se již neprobere.
Pohybuje se na výsluní společnosti a po svém prvním letu se stává dokonce hrdinou. Co ale dovede nadějného aviatika Jana Kašpara (1883–1927) k sebevraždě? Tisk ho zprvu opěvuje, nastává světlá část jeho života. Později však přijde i ta temná.
Začíná první světová válka. Doba civilních letů končí. Válku přežije Kašpar v ústraní. Jenže po válce se s piloty, kteří nemají práci, roztrhne pytel! Roku 1920 se Kašpar stává spolumajitelem pily. Namísto výnosného byznysu ho ale čekají jen dluhy.
Poprvé se pokusí o sebevraždu. Proč? Ke znechucení z vlastní situace se přidá smrt otce. V zajetí dluhů spoří jen na lahve s tvrdým alkoholem.
Otec to zaplatí
Jan Kašpar se narodí do zámožné pardubické rodiny. Otec je známým hoteliérem a majitelem několika realit.
Přestože nemá na místním gymnáziu převratné výsledky, vystuduje v Praze ČVUT. Poté se potlouká po Německu, zkouší závodit na motorkách, podnikne i let balonem. Po návratu do Čech nastoupí do mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement.
„Můj sen je postavit si vlastní letadlo,“ opakuje neustále svému bratranci, inženýru Evženovi Čihákovi (1885–1958). Na otázku, kde sežene peníze, jen mávne rukou: „Otec to zaplatí!“
40 metrů k prvenství
Netrvá to ani rok a Jan Kašpar přemluví Evžena k odchodu z automobilky. „Postavíme letadlo, už mám peníze!“ S mladistvým elánem se oba vrhnou do nového úkolu. Jenže neúspěch střídá neúspěch.
„Nemám na to nervy,“ praští jednoho dne Kašpar v hangáru montážním klíčem. Následující týden odjíždí do Francie, přímo do továrny pana Louise Blériota (1872–1936), muže, který jako první přeletěl v roce 1909 Lamanšský kanál.
„Chci od vás koupit letadlo, na penězích nezáleží,“ osloví majitele. Do svého prvního letadla posléze v Pardubicích namontuje nejdříve vlastní motor, poté motor Anzani. 16. dubna 1910 skutečně vzlétne.
Pravda, uletí jen dva kilometry ve výšce necelých 40 metrů, ale jde o první historicky doložený let českého pilota!
Vzduch je naše moře
Aviatice zcela propadne a konečně sestaví i vlastní letadlo – tentokrát s motorem Daimler o výkonu 70 koní. Jindy nešťastný pátek 13. května 1910 přinese Kašparovi sladkou odměnu.
S předstihem informuje svého známého, redaktora listu Národní politika Jaroslava Kalvu (1878–1952): „Poletím na svatbu přítelkyně do Velké Chuchle!“ Ten zamýšlenému letu dodá příslušnou reklamu.
Kašpar uletí vzdálenost 121 kilometrů za 92 minut. V té době jde o první dálkový let ve střední Evropě. „Tento den můžeme označit jako základní milník české aviatiky!“ píší shodně všechny přední české noviny.
Kašpar je na vrcholu blaha a čestná uznání se jen sypou. „Vzduch je naše moře!“ vysvětluje úspěšný pilot. V době největší slávy si osud zahraje s předním aviatikem krutou hru. V sobotu 3. května 1913 zemře nečekaně jeho otec František.
Jsem jen na obtíž!
Kašpar se musí ze dne na den věnovat správě rodinného majetku. Vyschne přísun peněz a aviatik s létáním končí. Od té doby to s ním jde z kopce. Rok 1927 je kritický. Zadlužený bankrotář Kašpar se přestěhuje ke své sestře Bohumile.
Smutek utápí v alkoholu. Z někdejší slávy nezbude vůbec nic. „Jsme na mizině a sestru jen obtěžuji,“ zoufá si. Namočí šálu do benzinu a pevně si ji omotá kolem hlavy. Jedovaté výpary vdechuje tak dlouho, až mu není pomoci.
