Císařovo manželství není zrovna šťastné. Ačkoliv František Josef I. svoji ženu Alžbětu Bavorskou velmi miluje, ona se cítí svázaná životem na vídeňském dvoře. Císař nakonec najde spřízněnou duši v herečce.

U Anny Nahowské se rakousko-uherský císař František Josef I. (1830–1916) vyskytuje pořád méně. Vymění ji za herečkou Kateřinou Schrattovou (1853–1940).

Navštěvuje každé představení této divy.  Za Annou se v březnu 1889 vydá baron Friedrich von Mayr, který pracuje jako generální ředitel nejvyšších soukromých a rodinných fondů Habsburků a nabídne jí peníze, pokud bude o vztahu s císařem mlčet.

Anna podepíše dohodu se zněním: „Tímto potvrzuji, že jsem dnešního dne obdržela od Jeho Veličenstva císaře jako dar 200 000 zlatých. Dále přísahám, že o setkání s Jeho Veličenstvem budu vždy mlčet.“

Obdivovaná opora

Zůstanou jí oči pro pláč. Atraktivní Kateřina upoutává veškerou císařovu pozornost. Všimne si toho i Sissi, která je podporuje. Chce mít klid a zároveň bude ráda, když si manžel dopřeje volnost.

Choti objedná Kateřinin portrét u malíře a zinscenuje jejich schůzku v ateliéru.

„Jistě víte, nebo alespoň cítíte, že vás zbožňuji a tento cit ve mně roste stále od chvíle, kdy jsem tak šťasten, že vás znám… Tak, teď jsme se navzájem svěřili a možná je to dobře, neboť jednou to muselo ven,“ vyzná se jí císař v únoru 1888. Najde u ní všechno, co mu u Sissi chybělo: porozumění, pohodu, starost o zdraví.

Otázka svatby

Kateřina je s ním i poté, co italský anarchista Luigi Lucheni (1873–1910) v září 1889 zavraždí Sissi. Přes vzájemné odcizení má manželku stále rád a Schrattová je mu oporou.

Po jeho smrti 21.listopadu 1916 dostává Kateřina pozvání, aby se s ním mohla naposledy rozloučit. Současný rakouský novinář Georg Markus pátral po dopisech Schrattové císaři. Domnívá se totiž, že se pár mohl někdy v letech 1909‒1916 tajně vzít.

Opírá se o svědectví jistého páru, jehož svatební svědek prý viděl záznam v oddací matrice vídeňské kaple svatého Ondřeje. Matrika ale neexistuje a tím pádem není žádný důkaz.