„Chci mrkvovou polévku,“ škemrá v polovině 70. let 20. století malé dítě. Zeleninu v oblibě nemá, ale na sladké oranžové mrkvi si pochutná. Původní mrkev ale vypadá úplně jinak.

Kořen této zeleniny se v minulosti vyznačuje bílým, žlutým nebo fialovým odstínem a má vláknitější strukturu než dnes.  Roste hlavně v Asii, především v oblasti dnešního Afghánistánu, Iránu a Iráku a postupně se dostává do Evropy.

Romantický příběh

Holanďané ji údajně na počest Viléma I. Oranžského (1533‒1584) a jeho boje za svobodné Nizozemí šlechtí tak dlouho, až získá oranžovou barvu a mnohem lepší chuť.

Pro tento poněkud romantický příběh ale neexistuje žádný věrohodný historický důkaz.

Znali ji už Řekové

I když se v období 10. ‒18. století se v Evropě vyskytuje hlavně žlutá a fialová mrkev, už v Kodexu Juliany Anicie, sepsaném v Konstantinopoli kolem roku 515, najdeme obrázek mrkve oranžové barvy.

Jde o kopii, originál vědeckého spisu s obrázky rostlin a zvířat vytvořil už řecký lékař Dioscorides (40‒90), takže oranžovou mrkev lidé zřejmě znali už v 1. století.