Skip to content

Vraždy za doživotí: Co provedli Orličtí vrazi?

Doživotí je v České republice nejvyšším možným trestem (trest smrti je od roku 1990 na našem území zakázán). Uložit jej lze pouze pachateli, který spáchal zvlášť závažný zločin vraždy, nebo který při spáchání zvlášť závažného zločinu úmyslně způsobil smrt člověka. Co provedli takzvaní Orličtí vrazi?

Ne všichni Orličtí vrazi byli odsouzeni nejvyšším možným trestem.

Orličtí vrazi je označení pro pět českých sériových vrahů, kteří v letech 1991–1993 zavraždili pět lidí, vesměs podnikatelů, za účelem peněžního zisku. Jeden člen gangu spáchal další vraždu samostatně a o jednu se také pokusil – chtěl získat byt oběti, ta však šťastnou náhodou přežila. Vrazi své oběti většinou ukrývali do sudů, do nichž nalili louh a shodili je do orlické přehrady. Autorem tohoto nápadu byl Vladimír Kuna.

Kdo byl vykonavatelem vražd?

Vykonavatelem vražd byl Ludvík „Pacient“ Černý, narozen 25. května 1965. Ten se před revolucí vyučil zedníkem a působil také jako vekslák. V roce 1985 byl trestán pro krádeže. Po revoluci často navštěvoval solária a posilovny a v jedné z nich se seznámil s Kopáčem a Kunou, dalšími členy Orlického gangu. Dalšími členy gangu byli Petr Chodounský a Kopáčova sestra Irena Meierová. Její manžel se stal jednou z obětí.

Právě Ludvík Černý byl odsouzen doživotně.

První vražda

V roce 1991 se Kopáč seznámil s podnikatelem Alešem Katovským. Tomu začal dělat bodyguarda a získal si jeho důvěru. Černý přišel s nápadem, jak se podnikatele zbavit a jeho peníze si přivlastnit. Dne 5. dubna 1991 odjeli Kopáč a Katovský do Rudné, kde již čekal Černý jako zájemce o valuty. Katovskému sdělil, že u sebe nemá potřebnou částku ke směně a požádal ho o odvoz. Při cestě pak Černý ze zadního sedadla střelil řídícího Katovského do hlavy za železničním přejezdem v místě, kde ulice Na Radosti přechází v ulici Plzeňská v Praze-Zličíně. Auto se stalo neovladatelným a hrozila srážka s autobusem, nakonec se jim však podařilo zastavit. Kopáč a Černý přijeli na skládku, tam tělo zabalili do role pletiva, uložili do kufru auta a odjeli na Žďákovský most pod přehradou Orlík, odkud pak tělo shodili do vody. Vraždou si přišli na 800 tisíc tehdejších československých korun. Auto pak Černý prodal v autobazaru.

Další vraždy

K druhé vraždě došlo 9. ledna 1992, vraždy se tentokrát zúčastnil i Vladimír Kuna. Tehdy chtěl číšník a přistěhovalec z Kosova, Leorent Lipoveci, koupit zbraň. Obchod se odehrál v Kunově sklepě v domě v Rudné. Lipoveci tušil zradu a na schůzku se vyzbrojil nožem. Když se podíval do kufru se zbraněmi, střelil ho Černý do hlavy. Kopáč ani Kuna výstřel neočekávali a lekli se. Černý na jejich reakci vyskočil a vykřikl: „To jsem ale čtverák!“ Kopáč později vypověděl, že výkřik se mu líbil, a že od té doby mu začal říkat Pacient (narážel na psychiatrickou léčebnu). Vraždou si Kopáč, Černý a Kuna přišli tentokrát jen na 30 tisíc.

Orlický vrah odsouzený na doživotí si nedávno podal žádost o propuštění na svobodu. U soudu neuspěl.

Tehdy přišel Kuna na nápad zbavit se mrtvoly v sudu s pomocí louhu. Sud si již předem připravil. Kopáč tomu moc nevěřil, ale Kuna přesto mrtvého do sudu nacpal, nasypal na něho louh, zalil vše vodou a sud zavařil. Všichni tři muži poté naložili sud do vypůjčené Avie a odjeli ke Žďákovskému mostu, kde ho, stejně jako Katovského, shodili do vody. Černý po vraždě nosil zlatý řetízek mrtvého. Měl v úmyslu byt Lipoveciho vykrást, ale na nátlak Kopáče od tohoto úmyslu odstoupil. S Lipoveciho autem poté Kopáč, Černý a Kuna odjeli do německého Weidenu, auto zaparkovali před hypermarketem a odjeli domů. Orličtí vrazi vykonali vražd celkem pět, jednu pak zvlášť provedl Ludvík Černý, ten byl nakonec odsouzen doživotně.

Nálezy mrtvol a zatčení

V roce 1993 získali kriminalisté z podsvětí pouze velmi stručnou a neověřenou informaci o „mizejících“ podnikatelích. Důkazy však chyběly, stejně jako jména konkrétních obětí. Prvním hmatatelným důkazem byl nález stop krve na sedadle vozidla, které Černý prodal v autobazaru. Zjistilo se, že auto patřilo stále pohřešovanému Aleši Katovskému. Z podsvětí přišla informace o pohřebišti podnikatelů na dně nějaké přehrady. Policie začala bezvýsledně pátrat na Slapech. Při prověřování Černého byly zajištěny záznamy z půjčovny aut, které nejenom prokázaly, že si vypůjčil Avii v době některých vražd, ale podle najetých kilometrů byl za pravděpodobné místo, kde se vrazi zbavovali těl, označen Orlík.

V roce 1994 Kopáč utrpěl zranění páteře, po kterém zůstal upoután na invalidní vozík. Od té doby se na žádných akcích gangu nepodílel.

Prozkoumávání dna bylo zahájeno až v roce 1995 báňskými potápěči. Česká policie totiž tehdy ještě neměla vybavení do vody hluboké 40 metrů. Po několika dnech byly nalezeny dva sudy s lidskými ostatky a tělo zabalené v pletivu. Když se o odhalení těl v přehradě dozvěděl z televize Kopáč, rozhodl se, že spáchá sebevraždu. Přivolal policii a po tříhodinovém vyjednávání se při zatýkání se střelil do rozkroku. Kopáč nejdříve odmítal spolupracovat.  A až poté co, se od vyšetřovatelů dozvěděl, že Černý zapírá a ostatní členové gangu se snaží všechnu vinu svalit na něj, se Kopáč písemně doznal a toto přiznání se stalo hlavním důkazem případu.

Soud

Dne 18. dubna 1997, po devíti zasedáních, padly konečné rozsudky. Ludvík Černý a Vladimír Kuna byli odsouzeni na doživotí, Karel Kopáč byl odsouzen na 21 let, Petr Chodounský na 14 let za podvody a Irena Meierová na 12 let. Všichni se odvolali, rozsudky se jim zdály příliš vysoké. Odvolací soud nakonec Kunovi snížil trest na 25 let a Meierové na 10 let, ostatním tresty potvrdil.

Foto: wikipedia.cz, ceskatelevize.cz, idnes.cz
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Vraždy
Zobrazit více …