Osmiletá Lilly se v roztrhaném kabátku chvěje zimou. „Řeřicha, kupte si řeřichu, čtyři svazečky za penny,“ provolává slabým hláskem v ulicích. Obchody moc nejdou. Ale ona je ráda, že se nemusí brodit v bahně.

Vstává za úsvitu a domů se může vrátit, až když všechno prodá. Do školy nechodí. Ale aspoň má domov a práci. Některé děti jsou na tom v Londýně ve druhé polovině 19. století, za vlády královny Viktorie (1819–1901), mnohem hůř.

Bez tyče do stoky nevlezou

Malý John sestoupí do bahna na březích Temže a začne ho pročesávat. Když má štěstí, hodí mu jeho nález půl pence. Kbelík psích výkalů se prodá za šilink a dvě pence. To není špatné, za šilink je láhev ginu.

Co je to ale proti výdělkům stokařů.

Ve stokách se totiž najdou pravé poklady: mince, někdy i nůž se stříbrnou střenkou a šperky. Stokař si musí dávat pozor na zrádná bahniska a na otravné plyny v nízkých postranních chodbách, kde je možné se jen plazit.

Dvoumetrová tyč, kterou vleče s sebou, tady notně překáží. „Bez ní by to nešlo, je tam plno těch krysích potvor,“ vysvětluje chlapec a ukazuje jizvy po kousancích. Ovšem lov krys může i docela slušně vynášet.

Existují podniky, kde je předhazují psům. Lidé se tím baví a hlavně uzavírají sázky.