Domů     Vidlička jako ďábelský nástroj: Zemřela kvůli ní mladá princezna?
Vidlička jako ďábelský nástroj: Zemřela kvůli ní mladá princezna?

Svatebčané se nedočkavě vhrnou rukama na plné mísy jídla. Štíhlá nevěsta, která se u svatební tabule doslova ztrácí mezi dobrotami, se ale chová zdrženlivě. Rukama se ničeho ani nedotkne. Cosi vybalí z drahé vyšívané látky. Malý zlatý dvojzubec. Uzobává s ním drobné kousky.

Hosté na ni zírají s otevřenými ústy. „Satanův nástroj. To nevěstí nic dobrého. Určitě to přinese smrt,“ šeptají si vyděšeně. Římský císař Ota II. (955‒983) si roku 972 bere v Římě byzantskou princeznu Theofano (960‒991).

Dívka si s sebou do své nové vlasti přiváží i svoji osobní zlatou vidličku. Sklízí za to jenom odsouzení hostů. „Zahrává si čertem a jednoho dne na to doplatí,“ pomlouvají mladou ženu. Theofano v rozpacích zrudne. Vždyť se přece ničeho zlého nedopustila!

„V mé vlasti tak lidé jedí běžně,“ namítá kritikům natruc. Archeologické nálezy opravdu potvrzují, že v Byzanci používají vidličku jako osobní pomůcku k jídlu už od 4. století.

Když si císař Otta II. bere princeznu Theofano, ta si ve své osobní výbavě přináši i vidličku.
Když si císař Otta II. bere princeznu Theofano, ta si ve své osobní výbavě přináši i vidličku.
reklama

Přichází spravedlivý trest

„Vidlička jako nástroj při stolování má zřejmě původ v Orientu“ míní současný český historik Vlastimil Vondruška. Původní velké dvojzubce, používané hlavně při vaření třeba na napichování mas. se postupně zmenšují.

Přestože na Blízkém východě patří v 10. století mezi naprosto běžnou výbavu jídelny, Italové tenhle ďáblův nástroj nechtějí přijmout na milost.

Když pak císařovna ve věku pouhých 31 let onemocní a zakrátko umírá, někteří její smrt přisuzují právě používání vidličky. „Potrestal ji Bůh,“ pokyvují vševědoucně hlavou.

Theofano umírá mladá a někteřá to přisuzují tomu, že při jídle používá neobvyklý nástroj.
Theofano umírá mladá a někteřá to přisuzují tomu, že při jídle používá neobvyklý nástroj.

Zlatníci mají práci

Velmi podobný příběh se odehrává také v Itálii jenom o pár let později. Benátská kronika roku 995 líčí průběh svatby benátského dóžete Pietra II. Orseola (975‒1009) s byzantskou princeznou Archillou.

Mladičká Archilla si prý na svatební hostině vytáhne nejenom svoji zlatou lžíci, ale i zlatý dvojzubec. Opatrně s ním napichuje kousky masa a vkládá si je do úst. Svatebčané tím doslova vyděsí. Někteří se dokonce pokřižují a raději prchnou od stolu. Dvořanky ale šikovná věcička zaujme.

Také benátský dóže Pietro III. Orseolo so bere byzantskou princeznu, která umí používat vidličku.
Také benátský dóže Pietro III. Orseolo so bere byzantskou princeznu, která umí používat vidličku.

„Můžeme si ji vyzkoušet?“ ptají se zvědavě a berou dvojzubec opatrně do ruky. Brzy pochopí smysl téhle praktické pomůcky. Je to přece mnohem lepší než jíst rukama. Prsty zůstanou čisté a na nákladných dámských šatech se neobjevují mastné fleky.

„Chceme také takovou,“ prohlašují vznešené Benátčanky a místní zlatníky zasypou objednávkami na nástroj. Vidlička se stane velkým hitem.

Vidlička se stane součástí jídelního náčiní až později. Dlouho je považována za nástroj samotných pekelníků,
Vidlička se stane součástí jídelního náčiní až později. Dlouho je považována za nástroj samotných pekelníků,

Urážka samotného boha

Italští katolíci se novince zuby nehty brání. Proč? Je to prý ďábelský vynález. Nápadně připomíná satanovy vidle. „Bůh ve své moudrosti poskytl člověku přírodní vidlice – prsty.

Proto je urážkou boha nahrazovat je při jídle kovovými,“ zlobí se dokonce mnich Petr Damián (1007‒1072). Nakonec se v Itálii vidlička ujme až během renesance, používá se na napichování ovoce nebo špaget.

Její praktickou funkci ocení Kateřina Medicejská (1519‒1589) a otevře jí cestu Evropy. Jako manželka francouzského krále Jindřicha II. (1519‒1559) ji propaguje na francouzském dvoře. Kolem roku 1630 už je běžná v bohatých francouzských šlechtických rodinách.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Záhady a tajemství
Ztracená ponorka: Na hlídce je už 86 let
„Still on patrol“ – Stále na hlídce. Tento status patří v námořní terminologii bojovému plavidlu, které se ztratilo, avšak jeho vrak stále nebyl objeven. Vztahuje se i na nizozemskou ponorku HNLMS O 13, která se nevrátila z hlídkové plavby v roce 1940. Co o této poslední misi víme? Podaří se někdy vrak ponorky objevit? V kalendáři je červen […]
Záhady a tajemství
Některá místa se nám zdají povědomá, přestože jsme tam nikdy nebyli. Záhada déjà vu
Vstoupíte do cizího domu, rozhlédnete se po místnosti a najednou vás polije zvláštní pocit: přesně tohle už jste přece někdy zažili! Víte, kde stojí stůl, tušíte, co přijde za okamžik, a přesto si nedokážete vybavit jedinou skutečnou vzpomínku. Jako by vám někdo na okamžik pustil reprízu života, který jste nikdy nežili. Jde o tajemné poselství […]
Záhady a tajemství
Karyn Kupcinetová: Věděla víc, než měla?
Hollywood je místo s nejvyšší koncentrací celebrit a skandálů. Nevyhýbají se mu ovšem ani záhadná úmrtí a nikdy neobjasněné vraždy. Jako příběh mladé herečky, která zemřela dřív než se stihla proslavit. Dvaadvacetiletá Karyn Kupcinetová (1941-1963) je na počátku slibné kariéry. Za sebou má téměř dvě desítky seriálů a malých filmových rolí. Zemře však dřív než […]
Záhady a tajemství
Člověk slabě svítí. Jenže vlastní světlo nikdy neuvidíme
Když večer zhasneme, naše tělo podle všeho úplně nezmizí ze světa světla. Člověk totiž skutečně vysílá fotony. Ne takové množství, aby se podle něj dala najít cesta do kuchyně, natož aby se rozzářila ložnice. Jde o tak slabé světlo, že lidské oko nemá šanci ho zachytit. Přesto ho dokážou odhalit citlivé vědecké přístroje. Každý z […]
zajímavosti
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Osm sňatků, sedm mužů: Manželské peripetie krásné Elizabeth Taylorové
Emocionální nezralost. Tak zhodnotí Liz po letech své první manželství s Nickym Hiltonem s tím, že hledala nezávislost a viděla ji v sňatku. „Opravdu jsem si myslela, že k manželství stačí bílá chaloupka a nadýchaná zástěra,“ usmívá se. Podaří se jí to napodruhé? Když je jí 20 let, anglickému herci Michaelu Wildingovi (1912–1979) je už […]
Belmondo. Paul. Těší mě…
Tam, kde ostatní dají přednost kaskadérům, odehraje svou roli sám. Jako vždy je charismatickým dobrodruhem sázející jednu vtipně cynickou hlášku za druhou. Zkrátka světoznámý herec Belmondo, kterému se přezdívá Bébel. Paulů má v rodině jako naseto. A slavní jsou jakbysmet!   Po francouzském vpádu do Alžírska proudí do země davy evropských osadníků. Mezi nimi, ze severoitalského […]
Saxofon: Proč ho nejdřív nikdo nechce?
Většina klasických hudebních nástrojů se vyvíjela postupně a datum jejich vzniku ani vynálezce neznáme. Minimálně jeden je ale výjimkou!  Dechové nástroje jsou buď dřevěné, anebo žesťové. Ovšem striktní rozdělení platí jen do roku 1840. Tehdy totiž Belgičan Adolphe Sax (1814–1894), již dlouho přesvědčený o tom, že v hudbě něco chybí, vezme plátek typický pro dřevěné […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz